3. KT s textem_DDL 6.4. 8:00

Příprava:

• přečíst text od začátku do konce
  • během toho si podtrhávat / rovnou řešit termíny / názvy, na které si rychle nevzpomenu, nebo mi to alespoň hrozí
    • takové termíny pak vyhledat a poznamenat si je (v rámci autenticity jsem si to hledal jen na mobilu, což zdržovalo)

Co mi pomohlo:

• přečíst to celé: mít zhruba přehled, co všechno asi řečník zmíní, ve kterých všech oblastech se PRE angažuje atp.
• řešení termínů: tolik pak nehrozily záseky

Co bych udělal jinak:

• šel bych asi trochu rychleji a snažil se hledat i ta nejsložitější souvětí, abych o nich alespoň věděl (rozsekat je jako v listu bych asi nestihl, ale aspoň bych si dal pozor a neměl pak příliš ambiciózní konstrukce v AJ)

Text při tlumočení:

• zkusil jsem sledovat, jestli bude řečník hodně vycházet z textu nebo ne - kdyby se zásadně odchyloval, tak budu psát do bloku, když ne, tak spíš do papíru po prvním odstavci jsem tedy usoudil, že se budu držet u papíru s tím, že budu sledovat, co všechno řekne, kdy to řekne, abych neříkal víc, než řekl řečník, a budu si také zapisovat různé poznámky stranou / navíc oproti textu a vyškrtávat věci, které neřekl

Výhody:

• měl jsem vše na jednom místě, nemusel jsem vestoje operovat s blokem, slovíčky, papírem atp., měl jsem jen papír, tužku a podložkukdyž jsem se zorientoval, řekl jsem obsahově všechno i ve správném pořadí

Nevýhody

• měl jsem vše na jednom místě, což znesnadňuje orientaci
  • byly tam poznámky předem (termíny apod.), poznámky během projevu (co řečník řekl jinak apod.), proškrtávání toho, co neřekl (později to řekl, ale třeba o dva odstavce dál), šipky apod. - bylo toho hodně, pak to člověka zpomaluje, hlavně to ale snižuje schopnost vzít to jako list a soustředit se na lexikum a syntax
    • ty dvě tři vteřiny, během kterých si u listu člověk přečte větu a jakž takž ji dá dohromady, jsem tady strávil přemýšlením nad tím, co všechno znamenají moje poznámky, pak už bylo nutné mluvit
  • lepší by bývalo bylo neřešit pořadí - kdy co řečník řekl, protože když člověk tlumočí celý projev najednou, je v tomhle případě jedno, kdy co zazní, důležitější je, že to zazní

Co všechno jste udělali v rámci 10minutové přípravy?

• V rámci přípravy jsem si text přečetla, vepsala jsem si názvy nebo termíny, které by mě třeba nenapadly. Mentálně jsem si text rozdělila na části: 1. Vítejte, 2. Trendy, 3. Propojení, 4. Decentralizace, 5. Obnovitelné zdroje, 6. Smart grids, 7. Eko, 8. Závěr – abych měla nějakou strukturu a myšlenky

Co z přípravy vám v tlumočení pomohlo?

• Vepsaná slovíčka, že jsem si to předem přečetla celé

Co byste naopak zpětně ve fázi přípravy udělali jinak?

• Napsala bych si u každého odstavce jedno slovo, o čem ten odstavec je. A možná bych si zvýraznila třeba nejdůležitější větu v odstavci – abych se pak lépe orientovala, když řečník někam přeskočil a já jsem hledala, kde je.

Jak jste použili text při samotném tlumočení?

• Měla jsem text před sebou a jinou barvou než přípravu jsem si tam psala, kdy se řečník odchýlil od napsaného textu, co přidal, škrtala jsem, co neřekl. Dělala jsem si šipky, když byly přehozené odstavce. (To jsem ale neudělala dost výrazně asi, protože u jednoho přehozeného konce odstavce jsem to stejně přetlumočila tak, jak to bylo v textu, ne jak to bylo řečeno.)

Jaké měl váš přístup k použití textu při tlumočení výhody?

• Projev byl hodně nahuštěný informacemi a složitými termíny, které bych si v klasické KT asi nestihla všechny zapsat. Taky bylo dobré předem vědět, kam tlumočník míří a jaký je jeho záměr.

Jaké měl naopak nevýhody?

• Měla jsem nutkání říct úplně všechno, protože jsem to měla celé před sebou. Kdybych si musela dělat zápis, asi bych víc reformulovala, neopakovala stejná či skoro stejná tvrzení, snad bych ve výsledku i tlumočila kratší dobu.

V rámci 10minutové přípravy jsem si text celý přečetla, vyhledala pár termínů, zvýraznila některé podměty a naznačila dělení u pár delších souvětích. Snažila jsem se připravit si první a poslední větu.

Co pomohlo -  přečíst si text celý a vědět, kam řečník míří. Bylo dobré mít možnost vyhledat si termíny.

Co bych udělala jinak – možná bych se tolik nezdržovala jednotlivostmi a snažila se udělat si poznámky k jednotlivým odstavcům – o čem se tam mluví, abych se pak snáze zorientovala, když řečník přeskakuje.

Jak jsem použila text – nepsala jsem si poznámky, sledovala jsem text a dělala si šipky, pokud řečník přeskočil jinak, škrtala dílčí informace, které nezmínil, a dopisovala informace navíc po okrajích listu.

Výhody – nemusela jsem věnovat pozornost psaní poznámek, případně jsem si mohla dopřipravit text jako při tlumočení z listu.

Nevýhody – při vynechávání a přeskakování nebyly šipky tak docela přehledné, obzvlášť, když řečník nějaký úsek vynechal a později se k němu vrátil. Jeden úsek jsem si zapomněla škrtnout a přetlumočila ho. Hodně jsem se držela psané formy, takže to místy určitě nebylo tak plynulé, jako kdybych tlumočila bez textu.

1. Co všechno jste udělali v rámci 10minutové přípravy?
   Přečetla jsem si text a vyhledala jsem si nějaká slova, která by mi nemusela hned naskočit (např. předchůdce, optický kabel, akvizice...)
   Zakroužkovala jsem si některá čísla (120)
   Ke konci čtení už jsem četla třeba jen první nebo poslední větu odstavce, abych to stihla
   
   
2. Co z přípravy vám v tlumočení pomohlo?
   Rychlé pročtení, dohledání nekterých slov
   
   
3. Co byste naopak zpětně ve fázi přípravy udělali jinak?
   Věnovala bych více času analýze, pochopení textu
   
   
4. Jak jste použili text při samotném tlumočení?
   • Dělali jste si klasický zápis a text měli pouze jako berličku, nebo jste měli naopak před sebou primárně text a zápis si dělali, až když se od něj řečník výrazněji odchýlil?
     
     Dělala jsem si klasický zápis a při tom jsem občas koukala do vytištěného textu, jestli se ho řečník drží. Někdy jsem nestihla výčet nebo číslo, tak jsem se pokusila pasáž rychle dohledat v textu a udělat si tam označení, abych to pak mohla přetlumočit z toho
     
     
5. Jaké měl váš přístup k použití textu při tlumočení výhody?
   Když jsem něco nestihla/přeslechla, mohla jsem si to v textu najít
   
   
6. Jaké měl naopak nevýhody?
   Odvádělo to mou pozornost. Nevěnovala jsem dostatečné úsilí poslechu, protože jsem napůl pořád hledala v textu. I když jsem to tam pak našla, tak jsem pak stejně vlastně pořádně nevěděla, kam to zařadit v tom projevu. Navíc jsem si označila jsem odstavec z danou informací (kterou jsem si např. nestihla zapsat) a pak jsem stejně nevěděla přesně, jak moc z toho odstavce tam zaznělo. Také jsem si moc nevěděla rady, jak se všemi těmi papíry nerušivě manipulovat.

Co všechno jste udělali v rámci 10minutové přípravy?

Text jsem měla v počítači, takže jsem si ho přečetla, vyhledala problematické výrazy, ale strategii jsem si nevymyslela a to mě možná v procesu trochu mátlo

Co z přípravy vám v tlumočení pomohlo?

Věděla jsem, o čem to bude a mohla si vyhledat složité výrazy

Co byste naopak zpětně ve fázi přípravy udělali jinak?

Text bych si nejdřív pořádně přečetla a pak až hledala problematické výrazy

Jak jste použili text při samotném tlumočení?

Dělali jste si klasický zápis a text měli pouze jako berličku, nebo jste měli naopak před sebou primárně text a zápis si dělali, až když se od něj řečník výrazněji odchýlil? Jaké měl váš přístup k použití textu při tlumočení výhody? Jaké měl naopak nevýhody?

Ze začátku jsem byla zmatená, nevěděla jsem, jestli si spíš psát do textu nebo si psát notaci. Nakonec jsem se v průběhu projevu rozhodla zůstat u notace, a když jsem nestíhala, tak jsem se v notaci odkázala na text. Dobré bylo, že jsem věděla, o čem to bude. Nevýhodu vidím v tom, že člověk musí dělit pozornost. Kdybych měla tlumočit znovu, tak se na text vůbec nedívám.

Co všechno jste udělali v rámci 10minutové přípravy?

• Celý text jsem si přečetla, vepsala jsem si do něj pár výrazů, u kterých jsem měla pocit, že si na ně při tlumočení hned nevzpomenu, dohledala jsem si několik termínů

Co z přípravy vám v tlumočení pomohlo?

• Většina vepsaných termínů a to, že jsem zhruba věděla, kam řečník směřuje

Co byste naopak zpětně ve fázi přípravy udělali jinak?

• Víc bych se zamyslela nad tím, co je vážně potřeba dohledávat (např. jsem se zbytečně dlouho zabývala tím, jak vyřeším „Elektrické podniky královského hlavního města Prahy“, což pak nezaznělo), u každého odstavce bych si zvýraznila klíčové slovo, abych se mohla rychleji zorientovat

Jak jste použili text při samotném tlumočení?

• Všechno jsem si psala přímo do textu, vyznačovala jsem si pořadí odstavců, když bylo jiné, škrtala jsem, co nezaznělo, dopisovala jsem, co bylo navíc. Byla jsem ale připravená dělat si i klasický zápis pro případ, že by se řečník výrazně odchýlil.

Jaké měl váš přístup k použití textu při tlumočení výhody?

• Projev nebyl moc redundantní, obsahoval poměrně mnoho termínů, takže myslím, že kdybych si dělala klasický zápis, některé informace by vypadly.

Jaké měl naopak nevýhody?

• Když řečník změnil pořadí odstavců, byla jsem chvíli zmatená a pořádně jsem nevnímala, co vlastně říká, takže jsem pak měla při tlumočení párkrát pocit, že jsem si možná zapomněla něco vyškrtnout nebo připsat. Celkově se mi v textu kvůli velkému množství poznámek hůře orientovalo. U klasické konsekutivy při zápisu projev mnohem více analyzuju, měla jsem pocit, že tady analýzy proběhlo výrazně méně, což se negativně podepsalo na kvalitě tlumočení. Tlumočení bylo navíc mnohem méně plynulé než klasická konsekutiva a myslím, že i horší, než normální tlumočení z listu.

Díky všem za sdílení zkušeností!

Za sebe bych vypíchla několik věcí:

• práce s textem/zápisem při tlumočení: je často jednodušší se přiklonit většinově k jedné, nebo druhé variantě = buď se většinově spoléhám na text a zápis mimo si dělám minimální nebo pouze poznámky do toho textu, nebo si dělám standardní zápis a do textu jen tak občas mrknu, když třeba nemám číslo.
  • Snažit se rozdělovat pozornost 50:50 bude spíš kontraproduktivní, protože nakonec se nebudete pořádně soustředit na nic.
  • Je dobré mít rozmyšlené, jak byste logisticky pojali obě varianty, vědět, kterou preferujte a proč, ale zároveň být připraveni použít i tu méně preferovanou, pokud se to ukáže být v konkrétní situaci užitečnější. Která varianta vám přijde lepší je samozřejmě individuální - obě mají své výhody a nevýhody:
    • Když se budete spoléhat jen na text a ještě si do něj psát poznámky, hrozí, že se budete hůře orientovat, budete méně analyzovat a vaše tlumočení bude trpět stejnými neduhy jako list, pokud se od textu nedokážete dostatečně odpoutat.
    • Když si budete dělat standardní zápis, hrozí to, co u každého KT - že vám něco uteče (zvlášť pokud řečník ten textu skutečně bude číst).
  • Volba je tedy na vás. Do konce semestru budete mít rozhodně ještě jednu šanci, si vyzkoušet, co preferujete.
• příprava
  
  • jako při jakémkoli tlumočení i tady platí, že byste se měli zkusit odpoutat od jednotlivostí a soustředit se na celek a jeho analýzu
    • pochopit, co chce řečník sdělit
    • identifikovat klíčové informace/argumenty
    • rozdělit si projev na dílčí tematické celky
  • pak je samozřejmě na místě dohledávat si neznámá slovíčka a termíny
  • pokud se rozhodnete pracovat s textem projevu, rozhodně se musíte ještě víc než u klasického listu zaměřit na to, abyste se v textu zorientovali
    • k poznámkám z přípravy totiž přibydou ještě poznámky z poslechu projevu
    • možná stojí za to zauvažovat, jestli by některé poznámky nešlo psát do bloku a dělat si na ně v textu jen odkazy (ale už to může být až moc rozptylující - viz výše)

V první řadě jsem si celý text přečetl a vyznačil si dominatní údaje jako čísla a názvy.

V časovém presu jsem se však neodvažoval dělat další kroky jako např. konsekutivní "schéma" projevu. Napadlo mě totiž, že řečnk by se nutně nemusel držet textu nebo ho nakonec vůbec nepoužít  - velice nepravděpodibné, ale přeci jen.

Dohledal jsem si proto jen pár odborných výrazů. Pokud bych šel opravdu tlumočit na podobnou akci, asi by mě nepřekvapily, jelikož bych si udělal rešerši a glosář předem (a pokud nějaké ano, nebylo bych jich tolik).

Text jsem proto pojal pouze jako vedlejší element, který mě sice připravil na to, co mě čeká, ale přišlo mi bezpečnější se na něj neupínat. Při klasickém konsekutnivním zápisu i tlumočení jsem ho vytěsnil. Výhody spatřuji v tom, že jsem se soustředil na zápis a poslech a nepřemýšlel jsem nad tím, co všechno v textu stálo a jak to bylo formulováno. Nevýhodou může být, že jsem obsah úměrně ke KT profiltroval.

Zpětně bych zkusil udělat si pro svou potřebu odstavce a jejich myšlenky si zapsat v notaci (naznačit si chronologii myšlenkouvých celků), abych měl ucelenou mapu projevu sesumarizovanou.