Dobrý večer,
jelikož mě nejspíš nenapadá nový koncept, který by se výrazně odlišoval od těch, které jsou tu zmíněné, pokusím se alespoň nějakým způsobem shrnout můj postoj k již řečeným věcem a některé body vypíchnout.
Otázka hyperkorektnosti a toho, jak je vnímána spisovnost/„správnost“, mi určitě přijde zajímavá a zásadní, protože to je jedna z domén, kterou lidé pravděpodobně nejvíce řeší, do určité míry na podvědomé bázi. Příklad, o kterém hovoří kolega Buchta, považuji za vhodný a reprezentativní, ale na druhou stranu si myslím, že by bylo lepší zahrnout do dotazníku širší škálu okruhů, tedy raději mít rozpracovaných více témat a potom popř. něco vyškrtnout, jelikož – aspoň podle toho, jak dosud probíhaly diskuze – mi připadá, že se nechceme úplně úzce specializovat a naopak by bylo žádoucí se dobrat i k něčemu, co v dotazníku nebude přímo řečeno a třeba to z něj vyplyne až v průběhu vyhodnocování. S tím souvisí téma otevřených otázek, které jsou sice obtížněji zpracovatelné, ale zase by mohly přinést detailnější pohled na věc a při dobré formulaci by nemusel být problém je zpracovat.
Určitě také souhlasím s tím, omezit pojmy jako je „správnost“ nebo „spisovnost“ a místo nich zavést něco jako „vhodnost/oblíbenost využití v daném kontextu/komunikační situaci“.
Dalším okruhem, který považuji za důležitý, je vnímání jazykovědy jako vědeckého oboru, tedy to, jestli laici mají pocit, že nějakým způsobem formuje jejich užívání jazyka, jestli si myslí, že je důležité, aby se někdo jazykem zabýval a mapoval jeho vývoj, anebo jestli je důležité, aby měl jazyka pravidla. Potom také, jak moc si myslí, že lidé pravidla dodržují, jestli jim přijdou těžká a třeba v některých případech zbytečná. V souvislosti s tím by mě zajímalo, jak moc si spojují lingvistiku s literární vědou, anebo je vnímají jako dva zcela oddělené obory.
Dalším tématem je výuka češtiny na školách, myslím, že zde bychom si měli dát větší pozor na to, abychom otázky definovali dostatečně obecně a měli bychom je směrovat je spíše např. k využitelnosti školních poznatků v praxi, než na spokojenost/nespokojenost, protože by se snadno mohlo stát, že respondent sklouzne do osobní roviny, třeba z hlediska sympatií k vyučujícímu.
Třetím celkem, který mi přijde důležitý, je postoj uživatelů k jazyku jako k součásti osobnosti, vlastní identity, anebo dokonce identity národní. Potom také to, jak si myslí, že lidé s jazykem zachází a jak moc ovlivní jejich dojem z člověka jeho způsob projevu, anebo jestli jim to je jedno, pokud na ně něčím nepůsobí vyloženě rušivě.
To je asi vše, co mě napadá, většina z toho, co jsem napsala, už tu je zmíněná, tak se omlouvám, že se opakuji. Myslím, že se ubíráme podobným směrem a je skvělé, že nás tu je tolik, protože to poměrně dost usnadní rozhodování, tedy až k nějakému dojde.
KM