1. obecná doporučení pro notaci - opakování_DDL 26.3. 16:00

1 Je to jakási „berlička“ paměti, dokáže naší paměti odlehčit, abychom si nemuseli složitě zapamatovávat těžce až skoro nezapamatovatelné údaje typu: názvy, jména, čísla atp. a mohli jsme se místo toho soustředit na pochopení sdělení jako celku, toho „co chtěl básník říci“ a následně adekvátně interpretovat smysl původní výpovědi.

2 Jak již bylo zmíněno, jde hlavně o různé názvy, jména, číselné údaje, ale také třeba „linky“ – spojovací výrazy mezi jednotlivými významovými celky. Hodí se také vyznačit si kdo co říká – např. pokud se v projevu objevují i citace a odkazy na jiná vyjádření. Stejně tak je dobré vyznačit si, do jakého jazyka tlumočíme, což jsme si ostatně mohli sami vyzkoušet při simulované konferenci v hodině.

3 Doporučení jsem slyšela různá. Myslím, že pokud to jde a člověka “to napadá“, je ideální dělat notaci v cílovém jazyce, protože pak má tlumočník své tlumočení tak trochu „předpřipravené“ a nezasekne se například na nějakém slovíčku. Na druhou stranu, pokud tlumočníka výraz v CJ nenapadne hned a musí trochu zapřemýšlet, dost ho to zdržuje a „utíká“ mu projev. Praktické je tedy asi psát spíš symboly než slova, která beztak svádí k interferencím, a doufat, že se ta správná slova prostě ve správnou dostaví.

4 Nejlepšejší blok je A5 bez linek, čtverečků a jiných nesmyslů. S kroužkovou vazbou, která musí být nahoře. (Mimochodem nedá se to sehnat…) Praktické je dělat si levý okraj na linky atp. Symbolů by nemělo být ani málo, ani moc. Žádný symbol by neměl být víceznačný, měli bychom je používat konzistentně. Výjimku pochopitelně tvoří „ad hoc symboly“ typu: A = auto, když například tlumočím pro Škodovku a třeba A = alarm, když tlumočím pro firmu vyrábějící alarmy… Symboly by měly být pokud možno jednoduché, aby nás jejich psaní nezdržovalo, užitečné mi připadá také vytvářet z jednoho symbolu další – např. pokud P = politika, tak P + kolečko nad ním = politik atp.

1. Notace slouží jako opora při tlumočení a "zvětšení kapacity paměti". 

2. Zapisujeme si údaje, které je třeba zachovat přesně, hůře se pamatují, jsou důležité, například čísla, data, jména, seznamy, klíčová slova. Je vhodné také zjednodušeně naznačit osnovu projevu (úvod, 1. bod, 2. bod, ... závěr). Netřeba zapisovat si podrobnosti a přirozené redundance.

3. Při zápisu ve výchozím jazyce se nemusím soustředit na převod jazyka, musím se na něj ale soustředit při tlumočení, a naopak. Proto také používáme symboly, ne všechno jimi ale lze zapsat.

4. Blok je vhodný kroužkový nelinkovaný (příp. s nevýraznou texturou) o rozměrech A5. Je nutno zvolit si psací potřebu, se kterou se mi bude dobře psát rychle (př. tužka, na kterou můžu tlačit, než pentelka, na kterou musím dávat pozor). Co lze zapsat symbolem, zapsat symbolem, ale používat ty symboly, kterým rozumím. Pokud je třeba věnovat větší pozornost projevu, je lépe poslouchat a nezapisovat, než naopak. Zapisovat je vhodné v jazyce, který tlumočníkovi pro zápis vyhovuje, ať už ve výchozím, cílovém, nebo jiném. Při delším projevu se hodí škrtnou si zápis části, kterou už jsme přetlumočili. Listovat blokem se má tiše a nenápadně, tlumočník si s blokem ani tužkou nemá hrát.

1. K čemu je vlastně tlumočníkovi notace? Proč ji používáme?

notace tlumočníkovi pomáhá se rozpomenout, neměl by se spoléhat pouze na svou notaci, pouze jí využít jako oporu („co se nevejde do hlady vejde se na papír“)

2. Jaké typy informací by v naší notaci neměly chybět a kde se naopak můžeme spolehnout na naši paměť?

je důležité si zapisovat správně všechna čísla (roky, počty, data, telefonní čísla, měny, jednotky…), státy, jména osob (v případě, že nevíme, jak jméno správně napsat, tak alespoň [transkripci]) a institucí, úřadů, škol,…

 to, co se dá dobře vizualizovat stačí uvodit klíčovým slovem, díky kterému si vzpomeneme, podobně budeme přistupovat i ke skutečnostem, o kterých jsme dobře informováni

3. V jakém jazyce si zápis dělat?

záleží na tlumočníkovi, každý tlumočník si časem najde svůj vlastní styl notace, který mu vyhovuje nejlépe – někomu může vyhovovat SL, někomu TL; symboly

4. Jak konkrétně bychom si měli zapisovat?

rychle, čitelně, heslovitě, používat symboly a zkratky, kterým rozumím, nepsat celé věty/slovní spojení, oddělovat jednotlivá témata, zapisovat si linky mezi tématy

1. Notace pomáhá ulehčit naší paměti při tlumočení.

2. Nemělo by chybět: začátek, konec, struktura, linky, jména, čísla, výčty.

 Můžeme vynechat: podrobnosti, co si můžeme vizualizovat, například osobní příběh si můžeme zapsat jen jedním dvěma slovy a pak se nám vybaví zbytek.

3. Asi není jedna správná odpověď. Notace v cílovém jazyce nás nutí více přemýšlet nad vhodným řešením ještě v průběhu řečníkova projevu a nám pak zůstává  méně kapacity na vnímání projevu a samotnou notaci. Navíc nás pak napsané řešení zavazuje a většinou už pak nevymyslíme nic vhodnějšího, i když by se to nabízelo. Naopak notace ve výchozím jazyce vyžaduje mnohem větší soustředění při tlumočení, můžeme se snáze nechat svést originálem a může dojít k interferencím. Záleží tak asi na každém, co mu nejvíce vyhovuje, nejvhodnější jsou pravděpodobně symboly, které nezavazují ke konkrétním výrazům.

4. Zapisujeme si nejlépe do čistého bloku s kroužkovou vazbou nahoře; vlevo si udělat čáru, kam si psát linky, osobní vklady řečníka a strukturu projevu; výčty píšeme pod sebe (aby se k nim dalo případně doplňovat a aby to bylo přehlednější); psát si hesla, symboly, zkratky (pozor, aby se nepopletly a musím vědět, co znamenají); když nerozumím raději se více koncentrovat na to, co řečník říká, snažit se pochopit a pak si jen heslovitě zapsat; oddělovat si větší myšlenkové celky (stačí malou čárkou), po konci oddělit výraznější čarou.

1. Notace slouží jako jakási opora. Tlumočník si díky ní vytváří strukturu projevu, zaznamenává si údaje jako jména a čísla, která se těžce pamatují. Tím uvolňuje kapacitu, kterou může použít na další činnosti tak složitého kognitivního procesu, jakým tlumočení je. Notace pomáhá i po psychické stránce, protože tlumočník se nemusí bát, že by měl nenadálý výpadek paměti (jiná věc je však výpadek nějakého slovíčka či termínu).

2. Chybět by neměly, jak již bylo naznačeno, údaje, které zbytečně zatěžují naši mozkovou kapacitu – jména, čísla, výčty. Na naši paměť se naopak můžeme spolehnout při reprodukci jednotlivých myšlenek, které si v notaci shrneme nějakým klíčovým slovem či symbolem. Pokud danou myšlenku pochopím nebo ji znám z dřívějška, stačí poslouchat, psát si minimálně a při tlumočení mi daná věc sama naskočí. 

3. Výhody zápisu ve výchozím jazyce spočívají v tom, že šetří čas a kapacitu, kterou mohu použít k poslechu; nevýhody zase v tom, že svou kapacitu mnohem více zatížím při převodu (při reprodukci z notace ve výchozím jazyce mi nemusí naskakovat cílový jazyk; zvyšuje se riziko interferencí apod.). Za sebe mohu říct, že mi vyhovuje zápis v jazyce takovém, který mi v danou chvíli naskočí, přičemž výsledkem je notace česko-anglicko-německá. Šetřím tak kapacitu, kterou můžu věnovat poslechu a analýze (jedná-li se zejména o těžší projev či řečníka s neobvyklým přízvukem). 

4. Vyhovuje mi kroužkový blok A5 s prázdnými listy (A4 funguje lépe, pokud při tlumočení sedím; do malého bločku se mi nic moc nevejde). Preferuji vyznačení sloupce vlevo, kam si zapisuji podměty a příslovečná určení času, místa; konektory). Nevyhovuje mi rozdělení stránky na dvě, protože příliš roztahuji. Při zápisu se více soustředím na oddělování myšlenek, vyznačení linek a konektorů. Snažím se zachovávat model S-V-O a nepsat k jedné jednotce více, než tři slova, protože více mé oči nepojmou. Výčty píši zásadně pod sebe, S-V-O diagonálně. U sloves se držím pravidla, že označuji jen budoucnost a minulost, přítomnost pak vyplývá z "neoznačení". Pokud mám čas a napadne mě nějaký hezký výraz, který bych mohl zapomenout, připíši si ho tam do závorky. Dříve jsem se snažil vytvářet hodně symbolů, zjišťuji však, že mi z nich vyhovuje jen několik, které se pořád dokola opakují, a jinak sázím na různé zkratky či jednoslabičná slova. 

1. K čemu je vlastně tlumočníkovi notace? Proč ji používáme?

Notace tlumočníkovi slouží jako opora, díky které nemusí zatěžovat drahocennou kapacitu těžko zapamatovatelnými údaji. 

2. Jaké typy informací by v naší notaci neměly chybět a kde se naopak můžeme spolehnout na naši paměť?

Měli bychom si zapisovat údaje, které zatěžují naši paměť, tedy čísla, jména, názvy a podobné údaje, abstrakta, linky. Naopak se obejdeme bez zápisu ve snadno vizualizovatelných pasážích nebo pasážích, které nám jsou nějakým způsobem blízké, o kterých toho dost víme apod. 

3. V jakém jazyce si zápis dělat?

Ve všech! :) 
V jakém jazyce mi vyhovuje. Většinou zapisuji v tom jazyce, ve kterém mi nejdřív "naskočí" dané slovíčko. Notace ve výchozím jazyce může hrozit častějšími interferencemi, notace v cílovém jazyce může ovlivnit naši pozornost - vymýšlením vhodného ekvivalentu se zdržíme, unikne nám důležitá pasáž v projevu... 

4. Jak konkrétně bychom si měli zapisovat?

Do nelinkovaného bloku formátu A5 v kroužkové vazbě (se spirálou nahoře). List rozdělím svislou čárou na menší (nalevo) a větší (napravo) část. Do užší části zapisuju linky, postoje řečníka, časové údaje, a odděluji jednotlivé významové celky - vodorovnou čárkou kolmou na tu svislou. Měli bychom zapisovat úsporně, heslovitě, a to i např. co se týče čísel - místo přemýšlení, kolik nul má miliarda, a následného vypisování, zapíšu 2mld. Je vhodné psát výčty pod sebe, naznačovat jednotlivé vztahy šipkami, používat symboly (které ale musím umět rozklíčit...) a zkratky. Slovo by mělo mít max. 5 znaků, v případě zápisu delšího slova můžu např. vynechat samohlásky.   

1. K čemu je vlastně tlumočníkovi notace? Proč ji používáme?
   1. Slouží k uvolnění paměti, k uvědomění si struktury projevu, pro přehlednost a úplnost tlumočení.
2. Jaké typy informací by v naší notaci neměly chybět a kde se naopak můžeme spolehnout na naši paměť?
   1. Neměla by chybět čísla, jména, linky. Na naši paměť se můžeme spolehnout v případě příběhů, protože se pamatují nejlépe.
3. V jakém jazyce si zápis dělat?
   • Cílový jazyk má výhodu, že se nemusím zabývat převodem do jazyka při tlumočením samotném. Navíc nedochází k interferencím. Nevýhodou je že při zápisu musím poslouchat, psát i převádět, což je dost náročných činností najednou a něco může selhat. Při mém tlumočení do španělštiny, která je mým slabším jazykem, si zapisuji směsicí mateřštiny a španělštiny, doufajíc že si na daný výraz vzpomenu později (jestli se mi to opravdu povede je tak 50 na 50).
4. Jak konkrétně bychom si měli zapisovat?
   • především přehledně a čitelně, stručně (i když mě osobně vždy trápí, že kolegové jsou schopni převést přesně i onu omáčku, ačkoliv si ji nepíší, což se mi povede málokdy - mám proto tendence si ji také zapisovat a přicházím tak o informace). Symboly používat, ale nepřehánět to s nimi, ale tady asi záleží na každém.

Dobrá práce - společně jste krásně shrnuli vše podstatné. V případě potřeby se tedy k této diskusi můžete vracet jako ke studnici notační moudrosti ;)

Za sebe bych ráda vypíchla několik věcí, které zazněly, ale určitě by neměly zapadnout:

1. K čemu je nám notace?
   • Naprosto souhlasím, že notace hraje i psychologickou roli - tj. víme, že se máme o co "opřít" (a taky co držet v ruce, kdyby se nám snad klepala ;) Na druhou stranu bychom si na zápis neměli vytvořit až nezdravou závislost - i tady platí všeho s mírou. Stejně jako je dobré vědět, že se mohou spolehnout na svůj zápis, je i dobré vědět, že se mohu spolehnout na svou paměť.
2. Co si psát?
   • Obecně bych připomněla, že psát bychom si měli pouze to, co jsme pochopili (ono těžko si zapsat něco, co člověk nepochopil). Takže, jak u mnohých z vás zaznělo, v momentě, kdy nerozumím/nechápu, je potřeba si psát míň, počkat si, až originál zpracuji, a pak si to stručně poznamenat.
   • Kromě toho je dobré zahrnout do zápisu i "provozní poznámky" - např. si označit, kde si nejsem něčím jistá, abych se mohla následně řečníka zeptat, nebo kde jsem ve fázi zápisu nepřišla na klíčový termín, takže ho budu muset vymyslet až při tlumočení.
3. V jakém jazyce?
   • Máte naprosotu pravdu, že většinou to bude mix několika jazyků a symbolů.
     • Výhodou symbolů je, že nás nesvádějí k interferencím. Na druhou stranu ne pro každého je únosné mít na každou druhou věc symbol.
     • S "volbou jazyka" (většinou to není úplně vědomá volba - člověk se např. snaží, aby převažoval cílový jazyk, ale když není zbytí, vyřeší to jinak) souvisí, kdy tlumočník udělá většinu tlumočnické práce - jestli před zápisem, nebo až při tlumočení.
     • Při volbě jazyka může hrát roli samozřejmě i to, že některý jazyk bude úspornější (pokud to švédština řekne nejúsporněji, proč se omezovat pouze na Aj nebo ČJ - švédské slovíčko pak působí de facto jako symbol).
4. Jak?
   • To už je skutečně velmi individuální. Přijde mi fajn mít systém symbolů, který vám umožní ze stávajících symbolů snadno vytvořit nový (např. mám symbol pro člověka a symbol pro ekonomiku a jejich kombinací vzniká ekonom).
   • A pokud byste se chtěli se symboly inspirovat, tak tady je na ně krásný "symbolovník": http://www.symbolovnik.cz/