Zdravím,
přicházím s dalším tématem, které si myslím, že určitě stojí za zmínku,
poslední dobou se často setkávám s tím, že rodiče absolutně nenechávají svým dětem žádný prostor pro zodpovědnost či samostatnost, ať jde třeba o cestování hromadnou dopravou, přípravou tašky do školy až po samostatné oblékání (zavazování tkaniček). Chtěla bych vědět jestli tento problém také vnímáte, případně zda o tom mluvíte s rodiči nebo jak na to pohlížíte vy.
Sama beru zodpovědnost a samostatnost jako výborný prostředek pro dosažení výsledků i u dětí, které nejsou pro danou věc zrovna nadšené nebo u dětí, které jsou problémovější, paradoxně jsou to většinou děti, u kterých přesně tento problém pozoruji. Ve chvíli, kdy jim dám nějaký úkol, že to mají na starost jen oni a nikdo jiný jim do toho nesmí zasahovat, nebo když něco můžou udělat samy, vidím obrovský pokrok, mám pocit, že se opravdu viditelně mění jejich přístup a s větším nadšením přistupují i k novým aktivitám.
Jsem zastáncem toho, že i když to bude trvat déle nebo to nebude perfektní, je to lepší cesta než něco dělat za děti, protože pak o to ztrácí zájem a zvyknou si, že to za ně někdo udělá, což se následně odráží i na jiných věcech - na příklad to zmiňované chystání věcí do školy, když si dítě tašku nepřichystá samo, tak automaticky svaluje vinu na rodiče, že mu do ní něco nedal, protože to ON mu ji chystal, nikoliv, že už je dost velký aby si tašku chystal sám a mohl si, tak dohlédnout na to, že si tam dá vše co potřebuje - dítě potom necítí žádnou zodpovědnost ani za vlastní věci.