Zpráva hl. města Prahy o žebrotě z roku 1935
Zajímal by mne rozdíl, jakým se pohlíželo na žebrotu tehdy a teď. Jakým způsobem se proměnilo pohlížení společnosti na toto téma?
Zpráva by mohla figurovat jako podklad pro studii zabývající se tím, zda k žebrotě inklinují více muži či ženy. Popřípadě v knize týkající se korelace mezi nezaměstnaností a žebrotou. Vzhledem k tomu, že zpráva obsahuje zcela konkrétní data, mohla by též být součástí další studie, která se zabývá nárůstem/poklesem lidí provozujících žebrotu (jak nastiňuje jeden z dalších příspěvků), nebo nárůstem finančních prostředků směřovaných k tomuto účelu. Nejspíše by nebyl problém využít tohoto pramene v rámci tématu "Žebrota v Československé republice v roce 1935" (jak nastiňuje jeden z dalších příspěvků), popřípadě jako dílčí téma v knize zabývající se sociálními poměry v První republice, nebo První republikou samotnou.
Zajímylo by mě skoro totéž, tedy vývoj žebráctví, jak na žebráky společnost přihlížela dříve, a jak dnes. Také náboženství spojená s poskytováním almužny (neboli slib "neodmítnu"), jestli se stále dodržuje a v jakém měřítku, v jakých oblastech nejčastěji/nejméně.
Nápodobně. Myslím, že bychom se mohly shodnout na tom, že nás všechny zajímá určitý vývoj žebráctví a i pohledu na něj. Popřípadě jak se žebrota řešila v průběhu let apod.
Ráda bych se dozvěděla více o úrovni sociální péče v době, z níž pramen pochází. Jaká byla její reálná dostupnost a do jaké míry byla funkční? Jakou podobu měla v ostatních městech meziválečného Československa? Jaký byl následný vývoj přístupu k řešení žebroty v Praze?
Zajímalo by mě, od jaké doby se otázka žebroty řešila a formulovala v takovéto podobě. Také zda výše zmíněné opatření opravdu pomohly pro odstranění žebroty a jak se dále její stav vyvíjel.
Přidávám ještě tedy druhý příspěvek. Naše studie by se nejspíš měla zabývat, jak jsme se domluvily, historickým vývojem žebráctví/pohledu sociálně vyloučených lidí na většinovou společnost.
Podívejte se, prosím, na knihu Richarda Dülmena Bezectní lidé. Týká se sice staršího období, ale mohla by vám pomoci s přístupem k problematice lidí na okraji.
Ještě posílám odkaz na knihu Martina Rheinheimera, která by mohla být i tématu blíže - nemám ji však k dispozici elektronicky (vyberte si případně kapitolu o žebrácích) . Záleží na vás, jakou četbu zvolíte. https://search.ebscohost.com/login.aspx?authtype=shib&custid=s1240919&profile=eds
Na základě skupinového konsensu nad jedním z téměř původních záměrů (směřovat naši závěrečnou otázku do období meziválečného/prvorepublikového Československa) a finální formulací otázky, provedené slečnou Šroglovou (týkající se skupin „na okraji“ tehdejší společnosti), si dovoluji přispět následujícími prameny:
- TIP 1: Článek o pražských žebrácích z roku 1933 v Lidových novinách: PN. Pražští řemeslní žebráci. Lidové noviny. Praha, 23. února 1933, 41.(99), 4. Dostupné z: (https://www.lidovky.cz/pred-100-lety?year=1933&month=2&day=23&page=16)
- TIP 2: Projednání poslanecké sněmovny z roku 1927 v otázce romské menšiny: Národní shromáždění československé/Poslanecká sněmovna 1925–1929: čtvrtek 14. července 1927. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online]. Praha: Digitální repozitář, 1927 [cit. 2019-12-07]. Dostupné z: (http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/stenprot/101schuz/s101006.htm)
Pro naši badatelskou otázku by dobře posloužila kniha: Nástin sociálního vývoje českých zemích 1781-1914 od Macháčkové Jany.
Bohužel jsem nenašla žádnou elektronickou verzi knihy.
Děkuji. Tuto knihu bych považoval spíše za sekundární literaturu. Nenapadá vás nějaký primární pramen (který vznikl přímo v období, kterým se chcete zabývat?)
Přikládám dvě cedule zakazující žebrotu. Za c. k. rakouského mocnářství byl v roce 1885 vydán zákaz žebrání, který se vyvěšoval na plechových cedulích rozměru asi 55x35 cm. Ty byly umístěny v obcích na frekventovaných místech, aby nařízení vešlo ve známost a stále zákaz připomínaly.
Dále již také Ottův slovník naučný (1888–1909) obsahuje definici žebroty: ,,1. žebrá na veřejných místech, např. na ulici, v hostincích a jiných místnostech zábavních anebo dům od domu nebo kdo štítě se práce dovolává se veřejné dobročinnosti, 2. svádí neb vysílá nezletilé osoby, aby žebraly, aneb je i jiným osobám k tomuto cíli odevzdává. V každém případě však se předpokládá, že osoba žebrající štítí se práce. Proto nelze mluviti o přestupku žebroty při osobách k práci vůbec nezpůsobilých anebo takových, které jsou ve skutečné nouzi z nedostatku příležitostí ku práci. Poněvadž žebrota jest jevem společenským, nelze o tom pochybovati, že lze ji účinně čeliti prostředky preventivními. "
Děkuji za nasdílené prameny. Myslím, že by to byl začátek zajímavého výzkumu. Budu rád, pokud na setkání 6. 1. krátce odprezentujete svou práci kolegům a kolegyním.
Na základě zužení naší badatelské otázky, podle Lucie Šroglové (Které skupiny obyvatelstva byly sociálně exkludovány v meziválečném Československu?) bych ráda přispěla mým pramenem z týdeníku Přítomnost ze 7.5. 1925
Jako pramen, který by přispěl k zodpovězení naší badatelské otázky, jsem si zvolila Zákon o potírání pohlavních nemocí ze dne 22.8.1922, zejména oddíl II. o prostituci a paragrafy 20 a 21 týkající se smilstva a jeho trestání.
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzgizf6mrugewta