Archiv bezpečnostních složek, spis ZV-122 MV.
Co se doopravdy stalo?
Kolik dalších lidí vidělo ten den v kostele pohyb křížku?
Je tato výpověď autenticka?
Jak tuto událost vysvětlují nevěřící?
Myslím si, že svědectví V. Pospíšila by mohlo dobře figurovat jako zdroj pro analýzu při práci zabývající se pohledem svědků (popř. i dalších místních občanů) na tzv. číhošťský zázrak. Podle mě by bylo velice zajímavé zkoumat, jak si celou událost vysvětlovali, co si o ní mysleli nebo jak se poté, co pohyb křížku viděli (případně o něm slyšeli), zachovali. Mohli bychom také jednotlivá svědectví porovnat (jsou k dispozici např. v knize Jako bychom dnes zemřít měli od Miloše Doležala), eventuálně pracovat i s pozdějšími výpověďmi svědků (z období po r. 1989), které jsou také dohledatelné.
Souhlasím s tématem navrhovaným výše, i mě by zajímalo, v čem se svědkové shodovali a v čem a proč se případně lišili.
Také by mě zajímalo srovnání jednotlivých pokusů o vysvětlení, která v průběhu let od úkazu do současnosti vznikala. Šlo by jev vysvětlit nějak tak, aby to bylo v souladu s vírou katolické církve a zároveň nevyvracelo ideologii komunismu? A dále: Jaký vliv na přijetí veřejností, vysvětlování a publicitu mělo období komunismu?
Souhlasím s předchozím příspěvkem, převážně v otázkách komunistické ideologie, vzhledem k přístupu komunistů k církvi. Nejvíce by mě asi zajímal celý proces s StB a dokumenty, které podporovaly farářův podvod a jeho tedy jakési svádění k hlubší víře v Boha. S tím také souvisí zneužití tohoto 'Číhošťského zázraku' k propagandistickým účelům, v tomto okruhu by mě nejvíce zajímal ohlas tehdejších občanů na celou věc a jak moc byla pravda potlačena, či jak moc se dostala na povrch.
Pamatuju si že jsem o Číhošťském incidentu viděl nějaké krátké video vytvořené komunistickou stranou, které se snažilo najít způsob, jakým by mohl farář zařídít aby se kříž hýbal, aby tím zpochybnilo a znevážilo tento incident. V té souvislosti by mi příslo zajímavé zkoumat vliv komunistického režimu na církev, od tohoto incidentu by bylo zajisté možno jít ve zkoumání i mnohem šíře, zkoumat vztah církve a komunistického státu v celém Československu nebo případně i v Sovětském svazu, kde bylo potlačování církve velmi drastické. Dále bych se určitě zabýval samotným farářem, který v kostele v tu dobu kázal, nepamatuju si jeho jméno ale tuším že byl pak důkladně vyslýchán a možná při výslechu i zemřel. To by k tomuto pramenu bylo určitě velmi potřebné zjistit.
I po přečtení textu si myslím, že by se naše badatelská otázka mohla zaměřit na číhošťský zázrak perspektivou jeho očitých svědků (na to, jak událost vnímali, co si o ní mysleli, jak se poté zachovali atd.). Poskytnutý text se totiž zabývá jednotlivci z řad obyčejných lidí a jejich chováním v rámci tísnivé politické atmosféry v Rusku, což podle mě není tématu, které jsem navrhla, příliš vzdálené.
Každopádně jsem ale otevřená všem jiným tématům. Všechno, co bylo zmíněno v dřívějších příspěvcích, mi přijde zajímavé. Bohužel už se 12. prosinec blíží, tak by bylo dobré, kdybychom se domluvili co nejdříve, ať máme ještě dostatek času na nalezení dalších pramenů.
Přidávám prameny k tématu Číhošťský zázrak perspektivou jeho očitých svědků:
DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli: drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, c2012, 390 - 405. ISBN 978-80-7415-066-1.
- na uvedených stranách se nachází přepisy výpovědí svědků pohybu křížku; níže je z této knihy naskenované svědectví Marie Pospíšilové, sestry Václava Pospíšila
MARTÍNEK, Roman. Pro pamětnici je záhadný pohyb křížku božím znamením. Havlíčkobrodský deník [online]. 2011 [cit. 2019-12-12]. Dostupné z: https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20110815cihost.html
- jedna ze svědkyň pohybu křížku zde vzpomíná na danou událost, mimo jiné říká: „Vysvětlovala jsem si to tak, že to bylo boží znamení jen pro mě. Jako malá jsem byla často nemocná, a tak jsem to vnímala jako znamení. Netušila jsem, že to viděli i další lidé v kostele.“
Nejsem proti tématu navrhovanému Erikou, ale nejsem si jistá, zda být obecnější a od čihošťského zázraku se odpoutat, nebo zda se ho přesně držet. Určitě by bylo dobré, aby výzkumné téma nějak zohledňovalo a v sobě obsahovalo doprovodný politický režim (a jeho vliv), ať už v jakékoli podobě a jakémkoli poměru, ale nemám nápad, jak doslova téma formulovat.
Děkuji za reakci na můj příspěvek. Asi chápu, co máš, na mysli. A co říkáš na téma Perzekuce představitelů římskokatolické církve na konci 40. a na počátku 50. let 20. století?
Rozhodně jsem pro.
V domácí knihovně jsem teď našla tuto knížku:
KONDRCOVÁ, Makária Cecília a William BRINKLEY. Útěk sestry Cecílie: Výběr z vyprávění sestry Cecílie zaznamenaného v roce 1954 Williamem Brinkleyem. Vranov nad Dyjí - Přímětice - Bitvov: A.M.I.M.S., 2012.
Zkusím zjistit relevanci jejího použití za pramen odpovídající tomuto tématu.
I po přečtení knížky si myslím, že je jakožto pramen k naší výzkumné otázce relevantní. Nenavazuje sice na čihošťský zázrak, ale perzekucí a omezováním církevních představitelů (zde hlavně řádových sester a kněží) se zabývá určitě, a to očima svědkyně, která vše na vlastní kůži zažila. Pramen pojednává nejen o představitelích římskokatolické církve, ale i o členech jiných církví. Časové období, čtyřicátá a padesátá léta dvacátátého století, se také shoduje.
Přidávám soubor pramenů k tématu Perzekuce představitelů římskokatolické církve na konci 40. a na počátku 50. let 20. století:
1. prameny týkající se číhošťského případu
Archiv bezpečnostních složek, f. Sekretariát (ministra národní bezpečnosti) ministra vnitra, I. díl A2/1-1866
2. prameny týkající se Akce K (násilné akce namířené proti mužským řeholím)
Archiv bezpečnostních složek, f. Historický fond H-718; H-153; H-184.
Národní archiv, f. Státní úřad pro věci církevní 1949–1956, inv. č. 108, karton 82; inv. č. 109, karton 83–86; inv. č. 110, karton 87.
Vzpomínka na Akci K. In: Paměť národa [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/bokor-bernard-20110409-0 (7157-video%20%281%29.avi)
=> na webové stránce www.pametnaroda.cz je možno nalézt i mnoho dalších výpovědí pamětníků, které se vážou k danému tématu
3. prameny týkající se Akce Ř (násilné akce namířené proti ženským řeholím)
Národní archiv, f. Státní úřad pro věci církevní 1949–1956, inv. č. 78, karton 10; inv. č. 108, karton 82; inv. č. 110, karton 87.
4. prameny týkající se případu Babice (spjatého s vraždou funkcionářů, z které byli obviněni i kněží a tři z nich byli popraveni)
Archiv bezpečnostních složek, f. Velitelství Státní bezpečnosti Praha 310-68-12; 310-69-3.
Ještě doplňuji sekundární literaturu:
KAPLAN, Karel. Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno: Doplněk, 1993. Studie, materiály, dokumenty. ISBN isbn80-85765-27-6.
Církevní procesy padesátých let: [sborník příspěvků z konference pořádané Českomoravskou generální delegaturou Řádu karmelitánů, Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským 21.-22.5.2002 v Praze]. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-797-x.
Jednoznačně bych se spíše držela konkrétnějšího tématu vzhledem k tomu, že k obecnějšímu okruhu bádání by bylo potřeba mnohem více času, pramenů a úsilí, o kterém pochybuji, že máme všichni čtyři dohromady. Také souhlasím s tématem navrženým Erikou, ačkoli k němu mám své výhrady - tedy, celý tento číhošťský zázrak je de facto postaven na svědectvích jednotlivých obyvatel Číhoště a zabývat se tedy jimi jakožto svědky samotnými mi přijde jako dobrý nápad, ovšem zkoumat jejich pohnutky, pocity a postoje mi přijde krajně bezcílné co se týče vyvození nějakého konkrétního závěru.
V souvislosti s přiloženým pramenem by mi přišlo zajímavé sledovat spíše rostoucí paranoiu, o které jsme se dočetli v textu, a která pojí situaci ve Svazu a u nás, konkrétně tedy v Číhošti. Vlastně se dočítáme o natolik drastickém a traumatizujícím režimu, který dotlačil své občany až do takto krajních situací, jako bylo 'udání' Toufara a jeho následné mučení a usmrcení.
Takže abych to shrnula, souhlasím s bádáním v okruhu svědků zázraku, ale spíše v rámci jejich vlivu na věc, jak moc měli ve skutečnosti moc toto neštěstí odvrátit (jestli vůbec?) a jak na jednotlivce zapůsobil režim, co se týče pravdivosti jejich výpovědi.
Osobně jsem totiž přesvědčená o tom, že už jen ono prvotní svědectví (a je to skutečně jen domněnka, tedy neberte ji moc vážně), podané chlapcem, kterému bylo 14, nebyla nijak závažně myšlená věc. Je-li tomu tak, znamenalo by to, že něco, co se dost možná nestalo, přivedlo vlivem komunistického režimu, režimu strachu a úzkosti (obzvlášť v těchto letech, počátek 50. let byl nejčernější), nevinného člověka (a i kdyby se to stalo, tak či tak nevinného člověka) do vězení a na smrt.
Obecně tedy - na kolik režim přiváděl takto nevinné lidi na pokraj smrti či je takzvaně 'zmizel' na základě udání, svědectví či nějaké výpovědi.
Děkuji za reakci na mnou navržené téma. Poslední otázka v tvém příspěvku se mi zdá určitě zajímavá, ale kdybys to chtěla stáhnout přímo na číhošťský zázrak, tak se mi nezdá úplně ideální. Zdá se mi, že je téměř bez jakéhokoli bádání patrné, že 19 svědků číhošťského zázraku žádný větší vliv na Toufarově případu mít nemohlo. Taky si nemyslím, že bychom k této otázce našli dostatek pramenů.
Bohužel teď příliš nevím, co mám dělat - už asi není možné, abychom se všichni shodli na jednom tématu a do dnešní půlnoci našli vhodný pramen.
Vaše dohledané prameny a literatura jsou vynikající a děkuji za ně. Zformulovaná "otázka" vlastně není otázka, ale spíše téma ("Perzaekuce církevních představitelů...). Zkuste ještě toto téma ještě doplnit o nějakou skutečnou otázku - co konkrétně Vás na tom zajímá? Ta poznámka o roli očitých svědků je velmi slibná, zkuste ji zformulovat jasněji.
Po dohodě s Erikou Čermákovou uvádím naši badatelskou otázku: Jak se změnilo působení představitelů římskokatolické církve při jejich perzekuci ve 40. a 50. letech 20. století?
Na tuto otázku odpovídají výše uvedené prameny.