Souhlasím s autorkou hodnocení, že by českému vzdělávacímu systému pomohla určitá kontrola ,nastavení profesních standartů ,které by mohlo zvýšit kvalitu výuky i nastavit jakési zrcadlo výkonu jednotlivých učitelů a tím dát možnost sebereflexe. Vzhledem ke skutečnosti ,že jsem svou pedagogickou dráhu započala jako asistentka pedagoga, mohla jsem sledovat práci mnoha pedagogů a vidět, co a jakým způsobem ovlivňuje proces vyučování.
Mohla jsem se učit od špičkových učitelů, či se tiše modlit, aby si žáci odnesli do života co nejméně šrámů na duši a co nejvíce poznání a chuti se dále vzdělávat. Nemám příliš zkušeností se situací na 2.stupni základní školy ,ale na prvním stupni vzhledem k věku žáků ,který ovlivňuje vnímání autorit, hlavně na začátku školní docházky, mám takový dojem a zkušenosti, že mnozí učitelé mají pocit ,že jsou takovými neohroženými vládci, či polobohy, kterým se velmi těžko vysvětluje, že třeba ne všechno je v pořádku, že je prostor pro zlepšení a že další vzdělávání má význam po celou dobu kariéry.
Což se mi potvrzuje nyní, z mého pohledu výchovného poradce, při péči o žáky nadané či se speciálními vzdělávacími potřebami.
Otázkou je, což je i obsahem článku, co má být testováno, schopnosti učitele, výkon či výsledky žáků v testování, či motivovanost k učení, kterou dobrý učitel má také ve svých rukách. Další otázkou je, kdo má být hodnotitelem. Moje zkušenost hovoří o tom, že v českém prostředí a pro zachování dobrých vztahů na pracovišti rozhodně externí nezávislí posuzovatelé.
Na závěr bych chtěla vyjádřit svůj názor, že kdyby byla zpětná vazba, jak učitelé učí, a že máme mnoho výborných učitelů, a kdyby učitelé brali žáky a jejich rodiny jako partnery, kteří spolupracují a podílejí se společně na edukačním procesu ,myslím, že by vzrostla opět prestiž českého školství i mezi širokou veřejností i vládnoucí garniturou a třeba tím i potřeba dobré učitele dobře zaplatit.