Přečtením této zprávy jsem si potvrdila domněnku, že se učitelé vzdělávají nedostatečně, přestože potřebu dalšího vzdělávání cítí. Více mě zaujaly dvě oblasti, které zkoumá tato analytická zpráva.
1) Potřeba vzdělávání v okruhu témat vyučovaných předmětů a didaktik
Zarážející je pro mě zjištění, že vyšší míru potřeby se vzdělávat zaznamenává TALIS u učitelů základních škol oproti učitelům působícím na gymnáziích. Domnívala jsem se, že učitelé "výběrových" škol budou projevovat větší chuť k profesnímu rozvoji.
2) Bariéry v dalším profesním vzdělávání
Nejčastěji byly uváděny tyto tři překážky:
- nedostatek času - kolize s rozvrhem,
- nedostatečná motivace,
- velká finanční náročnost.
Nedostatek času jako důvod uvádí 61% učitelů základních škol, a to i přestože se v posledním roce nějakého vzdělávání účastnili.
Já osobně vnímám tyto tři překážky jako jednu, kterou bych nazvala Nedostatečná podpora ze strany zaměstnavatele. Oproti mezinárodnímu průměru je v ČR menší podíl učitelů působících na základních školách , kteří uvedli že zaměstnavatel další profesní vzdělávání dostatečně nepodporuje. Tento výsledek je přinejmenším zarážející. Z vlastní zkušenosti i ze zkušeností kolegů z jiných základních škol vím, že nejsme dostatečně podporování, respektive někdy jsme přímo zrazováni od dalšího vzdělávání. Pro toto zrazování jsou často vedením škol uváděny argumenty, že není nikdo, kdo by hodiny odsuploval, lépe řečeno, že nejsou finanční prostředky na takové suplování. Také malá finanční účast není příliš podporující. A v neposlední řadě je to zbytečnost vzdělávání více učitelů jedné školy ve stejném typu vzdělání.
Závěrem bych ráda uvedla, že i v tomto případě je pro změnu systému k lepšímu, zásadní změna myšlení samotných pedagogů. Ale bez změny myšlení a práce vedoucích pracovníků škol to bude k ničemu. Je třeba aby podpora profesního růstu probíhala nejen při vyplňování formulářů a dotazníků, ale aby se stala skutečnstí.
Hanka Dvořáková