Jako učitelka působím na střední škole již 12 let a má práce mě stále baví. Myslím, že je to hlavně má vnitřní motivace, která mě žene stále dopředu a také snaha být dobrým učitelem.
V zásadě nejsem proti testování NBPTS, není na škodu ověřit si své kvality učitele. Chtělo by se mi toto testování podpořit, ale na druhou stranu se mi nutí myšlenka, jestli jsem dobrým učitelem, tak bych měla o svých kvalitách vědět, umět si zhodnotit svoji práci a být za ni zodpovědná. Pakliže věnuji dostatek času svým přípravám na hodinu, jsem dostatečně vnímavá ke své práci a svým žákům, tak bych také měla včas odhalit nedostatky své práce a co nejrychleji učinit nápravu. Domnívám se, že by toto měl každý učitel zvládat sám i bez certifikačního řízení. Myslím, že ty pravé kvality učitele vychází z jeho vnitřní motivace a z jeho vlastního postoje ke své práci.
Raději bych tolik síly, kterou bych do tohoto řízení musela investovat, věnovala své práci, která bude prospěšná nejen mě, ale i mým žákům. Jako učitelé jsme tady pro žáky, ne oni pro nás.
Silnější stránku testování NBTPS spatřuji v tom, že učitelé, kteří se snaží být dobrými učiteli, by takto mohli dokázat, že jsou kvalitními učiteli a mohli by být i lépe ohodnoceni. Na druhou stranu, si myslím, že i takhle propracovaný a téměř dokonalý systém není schopen adekvátně zhodnotit práci učitele, 15 minutové záznamy s prací ve třídě, opravdu se za tak krátkou dobu pozná, zda učitel umí jednat se žáky, je k nim dostatečně vnímavý, empatický a dokáže vždy za daných okolností vhodně reagovat na vzniklou situaci?
Jako slabší stránku vidím nedostatečnou motivace po stránce finanční a taktéž i nemalé finanční výdaje. Také se domnívám, že účast pedagogů v tomto certifikačním procesu by nebyla příliš vysoká, ba naopak obávám se, že by se zapojilo velmi málo učitelů. Ocenila bych už jenom to, že do tohoto procesu vstoupí.
(Dodatečně upravil/-a: Karel Starý; čas vložení původního příspěvku: Úterý, 6. listopad 2018, 19.56)