Také mám pocit, že autorka spíše představuje sebe a svoji práci než názor na NBPTS.
Nicméně k NBPTS se vyjadřuje se v tom smyslu, že negativní hodnocení může být někomu nepříjemné a případně i kontraproduktivní. S tím souhlasí i autor článku. Problémem zde není hodnocení samotné ale neschopnost některých jedinců akt hodnocení vnitřně přijmout, souhlasit s ním a nevnímat ho jako ohrožující. Pokud je někdo nastaven takto, nedoporučila bych mu hodnocení podstupovat (i když předpokládám, že i tento člověk prošel hodnocením u maturity a státních zkoušek a do určité míry je schopen hodnocení snášet). Hodnocení by naopak mělo posílit vnitřní motivaci učitelů k výkonu profesní praxe.
Autorce chybí v celém systému hodnocení NBPTS interakce mezi žákem a učitelem a slovní hodnocení práce učitele ze strany žáků. Mně osobně tam nechybí. Interakci lze případně doložit pomocí videí z hodin a hodnocení své práce si od dětí může vyžádat sama (a nepotřebuje k tomu vnějšího arbitra), navíc takové hodnocení bývá velmi subjektivní.
V závěru se autorka obává, "že kdyby se měl celý systém hodnocení učitelů ve smyslu NBPTS uplatnit v České republice, zbylo by ve školách ještě méně pedagogů, než je tomu ke dnešnímu dni." Já si to nemyslím, a ani si nemyslím, že by ubylo neschopných učitelů... Ovšem pouze za předpokladu, že by hodnocení zůstalo na dobrovolné bázi.