Oba texty se shodují v tom, že slovo je základní jednotka jazyka, která má formu (zvukovou nebo grafickou) a význam. V řeči je oddělené a samostatné.
Text z knihy Čeština – řeč a jazyk pojímá slovo spíše širším, teoretičtějším způsobem – popisuje různé znaky slova podle několika hledisek (sémantického, fonetického, grafického, morfologického, syntaktického a kontextového).
Naopak text z Příruční mluvnice češtiny nabízí stručnější a praktičtější definici: slovo je formálně-významová jednota, která se projevuje foneticky, graficky a funkčně. Tento text také víc zdůrazňuje pragmatickou a textovou funkci – tedy jak se slovo chová v konkrétní komunikaci.