Oba texty vysvětlují, co je to slovo, a chápou ho jako základní jednotku jazyka, která má formu (zvukovou nebo psanou) a význam. Shodují se v tom, že slovo spojuje formu a obsah, může samostatně existovat v řeči a má vnitřní stavbu složenou z menších částí, jako je kořen, předpona nebo koncovka.
Rozdíl mezi nimi je v přístupu. Čeština – řeč a jazyk chápe slovo hlavně z hlediska komunikace – jako prostředek dorozumívání mezi lidmi. Důraz je na význam a funkci slova v řeči. Příruční mluvnice češtiny se naopak zaměřuje na systém jazyka – popisuje tvary slov, jejich stavbu a místo ve slovních druzích.
Oba texty tedy popisují podobné znaky slova (forma, význam, samostatnost, stavba), ale každý z nich zdůrazňuje jinou stránku – první komunikační, druhý gramatickou.