Oba texty chápou slovo jako základní jednotku jazyka, která má formální i významovou stránku. Shodují se v tom, že slovo nese lexikální i gramatický význam, má zvukovou a grafickou podobu a plní komunikační funkci. Obě pojetí zdůrazňují spojení formy a významu a vnímají slovo jako prostředek dorozumění mezi lidmi.
Rozdíly jsou především v přístupu. Učebnice Čeština – řeč a jazyk zdůrazňuje funkční a sémantické hledisko, tedy jak slovo funguje v řeči, větě a kontextu. Přístup je spíše praktický, zaměřený na užití v komunikaci. Naopak Příruční mluvnice češtiny chápe slovo systémově a gramaticky – jako ustálenou, autonomní jednotku lexikální roviny, která je tvořena řadou fonémů, je přemístitelná ve větě a má tvar i gramatický význam.
Celkově tedy první text ukazuje praktickou stránku slova v komunikaci, zatímco druhý popisuje jeho místo v jazykovém systému a jeho morfologickou strukturu.