Oba texty se zabývají tím, co je to slovo a jaké má znaky. Oba se shodují v tom, že slovo je základní jednotka jazyka, která má formu (zvukovou nebo psanou podobu) a význam. Slovo je také samostatné – dá se v řeči i v textu oddělit, a může být součástí věty. Oba texty uvádějí, že slovo má vnitřní stavbu – skládá se z morfémů (kořen, předpony, koncovky apod.).
Rozdíl mezi texty:
- Čeština – řeč a jazyk považuje slovo více z hlediska komunikace – jako jednotku, kterou lidé používají k porozumění mezi sebou. Důraz je na význam a funkci slova v řeči.
- Příruční mluvnice češtiny popisuje slovo více systémově – jako soubor tvarů se stejným významem. Rozlišuje tedy slovo jako lexém a slovo jako konkrétní tvar v textu.
Oba texty mají podobné znaky slova – forma, význam, samostatnost, morfologická stavba a funkce ve větě. Liší se tím, že první se zaměřuje na komunikační stránku, druhý na jazykový systém a tvary slov.