Jungmannův a Kottův slovník mají podobnou strukturu hesel: začínají gramatickými a morfologickými údaji, následuje etymologie, definice slova a příklady užití, včetně frazémů a ustálených slovních spojení. Jungmannův slovník častěji používá latinské a německé ekvivalenty, což se projevuje jak v úvodních údajích hesla, tak v příkladových frázích, kde uvádí více německých překladů. Kottův slovník naopak někdy upozorňuje na možná nesprávná užití slov a navrhuje vhodnější alternativy.
Jungmannův slovník se soustředí na lexikální a gramatickou analýzu a často sám vytváří nová slova. Oproti němu je Kottův slovník mladší, rozsáhlejší a má spíše encyklopedický charakter – popisuje slova v kontextu doby a jeho přehlednost a uspořádání jsou méně systematické. Kottův slovník sice obsahuje přibližně dvojnásobek hesel. Morfologická charakteristika slov je v obou slovnících téměř totožná, avšak Jungmannův slovník je důslednější v překladu lexikálních významů do němčiny.