Periodizace ruských literárních dějin

V druhém desetiletí 20. století do ruské literatury začaly pronikat i tendence avantgardní. Ze všech avantgardních literárních směrů se zde ovšem nejvýrazněji projevil futurismus a jeho různé odnože (egofuturismus, kubofuturismus, imažinismus apod.). Své kořeny nacházel v symbolismu a impresionismu. Nejsilnější skupinou byli kubofuturisté. Ti cílili na revoluci formy a jazyka. Chtěli osvobodit slovo, experimentovali se syntaxí (např. vynechávání předložek), hojně užívali okazionalismy a neologismy (vznikl např. tzv. zaumný jazyk). Svou tvorbou i činy se nevyhýbali „provokování“ čtenáře a společnosti, o čemž vypovídá už název jejich manifestu Pohlavek veřejnému vkusu.

Ačkoliv ruští futuristé udržovali kontakt s Italem Marinettim, zakladatelem futurismu, měli s ním spory o koncepci futurismu, které vyústily ve zdůraznění rozdílností mezi podobami ruského a italského futurismu. Civilizační a urbanistické vize Marinettiho do jisté míry odmítali. Svou budoucnost viděli v sociální a kosmické revoluci.

Kubofuturisté mezi sebou měli mnoho vynikajících autorů. Největší pozornost si z nich ovšem zaslouží především dva z nich – Vladimir Majakovskij a Velemir Chlebnikov.