Eusebios z Caesareie

Eusebios z Caesareie (260/264–340) je autorem prvních Církevních dějin, které mu přinesly čestný titul otce církevnícho dějepisectví, a kromě toho je znám svými apologetickými a exegetickými díly. Jeho dílo ovlivnilo několik okolností:

  • Byl biskupem na místě Órigenova posledního působení, a proto těžil z jeho knihovny obsahující mimo jiné Hexaplu a převzal od něho požadavek filologické kritičnosti. Byl tedy Órigenovi za mnohé vděčný, a i když se narodil až po jeho smrti, je důležitým spojovacím článkem mezi starým órigenovským a novým antiochijským způsobem exegeze.
  • Eusebios se důkladně seznámil s Porfyriovou protikřesťanskou polemikou a byl jí zřejmě silně zasažen. Sám dokonce napsal polemický spis vyvracející Porfyriovy argumenty, který se nedochoval.
  • Eusebios byl fascinován historickým úspěchem křesťanské církve, která se navzdory vnějším pronásledováním rozrostla a zesílila natolik, že ji za jeho života císař Konstantin I. Veliký vybral jako základ kulturní a politické identity a sjednocení své říše. Po smrti císaře Konstantina napsal ideologický oslavný životopis tohoto císaře, v němž ho chválí jako zástupce Boha na zemi. Fascinovala ho skutečnost, že císař najednou chrání a řídí církev a podlehl jistému triumfalismu. Byl přesvědčen, že spojení církve se světskou mocí je vrcholem úspěchu evangelia.