Novozákonní exegetická tradice

Exegeze apoštola Pavla

S Pavlem se poselství o setkání se vzkříšeným Ježíšem dostává k nežidům. Pavlovy listy dokazují, že Pavel velmi tvrdě bojoval, aby mohli tito nežidé být Židům nábožensky rovnocenní, aniž by se stávali Židy – aniž by přijímali obřízku, zachovávali sobotu, předpisy o čistém a nečistém a další rituální předpisy Mojžíšova zákona. Zatímco rigidnější židokřesťané trvali na platnosti Mojžíšova zákona (Mt 5,17–19), Pavel kladl v Zákoně (a Prorocích) důraz nikoli na literu, ale na Ducha (srov. 2Kor 3,6 nebo Řím 2,28–29).

Pavlova exegetická metoda v listech se neliší většinou od tradičních puntičkářských midrašistických postupů rabínů. Uměl využívat hodnotu každého lexikálního nebo gramatického detailu, který se hodil jeho argumentaci (srov. důkaz z chronologie v Řím 4,9–12: Abraham nejprve uvěřil Bohu a tím se stal spravedlivým a teprve potom přijal obřízku jako pouhé vnější znamení; nebo z gramatických tvarů v Gal 3,16: Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a jeho semeni v singuláru, nikoli semenům v plurálu, proto je tím míněn Kristus, nikoli Židé).

V Gal 4,21–26, Pavel shrnuje vyprávění o dvou Abrahamových synech a o uzavření smlouvy roztroušené v Gen 16–21 a využívá jeho symbolickou hodnotu, kterou vidí jednak v sociálním postavení matek obou synů, jednak v chronologii událostí. Celá narativní struktura příběhu, tedy jednotlivé postavy, jejich vztahy i chronologické pořadí událostí, jsou interpretovány jako symbol něčeho jiného, jako alegorie. Toto místo není jediné, kde Pavel takto postupuje, ale je specifické tím, že je zde použito derivátu slova "allégoria" (hatina esti allégorúmena), takže se tento verš stane později argumentem ve sporech o oprávněnost alegorického výkladu Písma.

Jinde Pavel tento druh interpretace užívá nový termín "typos" (Řím 5,14; 1Kor 10,6 a 11), který Řekové a hellénističtí Židé pro alegorii neužívali. Proto se pro tento způsob křesťanské interpretace vžil v moderní době také přívlastek "typologická". Ašak sám Pavel v Gal 4,24 dokazuje, že si byl vědom, že jeho exegetický postup použitý na příběhy Písma je v podstatě alegorický.