Poznámky k Novému zákonu jako sbírce exegetických textů

Typickým příkladem prvokřesťanské exegeze (exegeze zapadající do židovského kontextu rabínských synagogálních disputací) jsou reflexní citáty Matoušova evangelia. Autor vypráví Ježíšův příběh a na mnoha místech ho komentuje citátem z Písma, uvozeným formulkou "Toto se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy toho a toho proroka," nebo "Tehdy se naplnilo slovo toho a toho proroka..." Z jednoho úhlu to můžeme chápat tak, že tyto citáty dokazují mesiánský a sakrální charakter Ježíšovu příběhu, ale z perspektivy studia počátků křesťanské exegeze zároveň vidíme, že Ježíšův příběh garantuje novou, ježíšovskou interpretaci citovaných míst židovského Písma.

Zatímco Matouš takto spojuje svět Ježíšova příběhu se světem synagogálních diskusí, autor Lukášova evangelia často vkomponovává situaci interpretace přímo do děje Ježíšova příběhu, takže postavy příběhu používají Písma a dávají jim autentický smysl (srov. Lk 4,16–21; Lk 24,25–27 a Sk 8,27–38). Pro Matouše byly klíčem k porozumění Písmu jednotlivé události Ježíšova příběhu, pro Lukáše je to spíš sám Ježíš jako aktivní exegeta.

Základním interpretačním postupem této exegetické tradice raného křesťanství je mesiánská interpretace proroctví. V situaci mesiánských očekávání Židů této doby viděli Ježíšovi učedníci v Ježíšovi mesiáše, a proto interpretovali mesiánská proroctví kristologicky. Tento způsob interpretace zaměřený na identifikaci proroctví naplněných Ježíšovým příběhem si vystačil s izolovanými texty vytrženými z kontextu. Byl zaměřen právě na zjišťování reference jednotlivých míst z prorockých textů.

Nový koncept trpícího mesiáše, který vyplynul z Ježíšova osudu, podnítil mesiánskou interpretaci dalších pasáží, u kterých mesiánský charakter dosud nepřicházel ke slovu (srov. právě epizodu s etiopským komořím v Sk 8,27–38). Mesiánský charakter mnohých pasáží Písma byl uznáván všeobecně, Židé pouze popírali možnost jejich aplikace na Ježíše. V polemice s křesťany později zaujali obrannou pozici a tvrdili, že mnohá proroctví, která byla v Ježíšově době chápána jako mesiánská, mesiánská nejsou, protože se už v dějinách Izraele uskutečnila.