Dobrovolný úkol
Pokuste se filosficky interpretovat následující text, vložte jej do sdílené databáze:
Neidentické nenít tedy odpojeno od pojmového systému a pojmový systém není oddělen od neidentického. Nepojmové, jednotlivé, zvláštní je sice logicky vylučováno z pojmového systému, ale je též „nastřelováno“ myšlením. Jaký je potom vztah mezi pojmem (identitou) a tím, co pojmu uniká (neidentitou)? Nejprve se podívejme na to, jak se pojmové myšlení vztahuje na neidentické. Filosofický pojem směřuje k předmětu, který pojímá. Filosofické poznání je neseno touhou dospět k předmětu v jeho plnosti, ale této plnosti filosofie nikdy nedosáhne, neboť by se musela upnout k bezprostřednímu.[1] Mezi filosofií a tím, co filosofie činí svým předmětem, stojí pletivo zprostředkování, které onu touhu podlamuje.[2] V nejhlubších vodách filosofie se skrývá rozpor. Vzniká tím, že myšlení a pojmy jsou “negováním“ a „rezistencí vůči tomu, co se jim vnucuje“ jako bezprostřední.[3] Pokud mají obsah, nutně kladou své hranice – vylučují to, co zůstalo mimo jejich dosah.
Tato nesmířenost myšlenky a předmětu, tato proluka mezi nimi má dle Adorna svůj původ ve „vztahu práce ke svému materiálu“, který je „předobrazem myšlení“.[4] Tuto myšlenku Adorno pravděpodobně přejímá od Sohn-Rethela,[5] a o zmíněném „předobrazu myšlení“ hovoří nejspíše proto, aby tuto proluku zbavil jejího apriorního rázu. Proluka mezi myšlením a předmětem není nic absolutního, neboť vzniká ze vztahu mezi prací a předmětem. Práce jako hlavní podmínka přežití lidstva v přírodě je ovšem těsně spjata s přírodou v člověku, zvláště s principem sebezáchovy. I zde je zapotřebí vidět to nejduchovnější na pozadí toho nejhrubšího.[6]
[1] Srov. ND/GS 6, 26.
[2] Srov. tamtéž.
[3] ND/GS 6, 30.
[4] Tamtéž.
[5] V ND Adorno odkazuje na dílo Alfreda Sohn-Rethela na s. 178 (GS 6): „Alfred Sohn-Rethel jako první upozornil na to, že v obecné a nutné činnosti ducha se trvale skrývá společenská práce.“ Srov. se Sohn-Rethelovou knihou Geistige und körperliche Arbeit.
[6] Srov. MM/GS 4, 177.