Zdravotní tělesná výchova 2022 -2023
Osnova sekce
-
Držení těla a postura
Držení těla (individuálně optimální) je jedním z hlavních ukazatelů stavu organismu. Do držení těla se vedle proporcionality (délka končetin, výška, hmotnost, poloha těžiště, množství svalové hmoty apod.) promítá svalová rovnováha či nerovnováha, patologické stavy uvnitř organismu a momentální i dlouhodobá duševní kondice. Sebevědomý, zdravý a dobře naladěný člověk se zpravidla projevuje vzpřímeným držením těla. Naopak člověka v depresi či jen skleslé náladě, nešťastného, neochotného komunikovat, ve strachu a úzkosti či s bolestmi břicha, nebo kterému je zima, poznáme podle schoulené postavy.
K diagnostice pohybového aparátu vzniklo mnoho metod. Mezi ty původní patří: podle Matthiase (stoj- předpažit po dobu 30s), podle Jaroše a Lomníčka, podle Kleina a Thomase apod. Diagnostika metodou DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace) podle prof. Koláře vychází z vývojové kineziologie a hodnotí zapojení segmentů ve vývojových polohách.
Posturu chápeme jako aktivní držení segmentů těla proti působení zevních sil, z nichž největší význam má síla tíhová. Postura je základní podmínkou pohybu. Z ní vše vychází. Nejedná se pouze o držení těla při vzpřímeném stoji, ale o držení těla při jakémkoliv pohybu v leže na zádech, břiše, sedě apod.
Mezi posturální funkce řadíme:
- Posturální stabilitu
- Posturální stabilizaci
- Posturální reaktibilitu
Při posturální stabilitě jde o kontinuální zaujímání stálé polohy, neboť každá statická poloha obsahuje děje dynamické. Schopnost zajistit držení těla takové, aby nedošlo k nezamýšleným pohybům, či pádu lze nazývat posturální stabilitou. Pokud dochází k poruše posturální stability (např. při stoji je tělo vychýleno mimo svou opěrnou bázi), tak musí svaly a ligamenty pracovat více a dochází k jejich přetížení (hypertonii). Následkem jsou bolesti až deformity, na jejichž odstranění je třeba více energie, nežli na nácvik správného držení těla při stoji a následně různých pohybech.
Posturální stabilizace je aktivní svalové držení segmentů těla proti působení zevních sil. Bez koordinované svalové aktivity by se naše kostra zhroutila. Posturální stabilizace je součást i pohybů horních a dolních končetin, nejen vzpřímeného držení těla.
Posturální reaktibilita
Žádný cílený pohyb nelze provést bez úponové stabilizace svalu – tedy tuhosti kloubního segmentu v úponové oblasti svalu. Nelze například povést flexi v kyčelním kloubu (přednožení dolní končetiny v stoji), aniž bychom zpevnili páteř, břicho včetně zapojení bránice, pánevního dna, jež regulují nitrobřišní tlak a zapojení flexorů kyčelního kloubu (iliopsoas, m.rectus femoris a m.sartorius).
Pro vykonání správného pohybu horní a dolní končetiny v jakékoliv poloze těla (leh, sed, klek, dřep, vzpor, stoj…), je třeba, aby došlo k aktivaci bránice, pánevního dna, břišních a zádových svalů. Aktivita svalů, jež segment zpevňují, generuje aktivitu dalších a dalších svalů. Dochází k řetězení reakcí a ke zpevňování všech potřebných segmentů. Reaktivní stabilizační funkce probíhají automaticky a mimovolně, naproti cílenému vědomému pohybu. Při špatném nastavení tedy může postupně docházet ke vzniku obtíží.
Svaly a jejich důležité funkce
Na kosterní aparát, který je základním opěrným mechanismem, se upíná hybný svalový aparát. Ten je řízen CNS (centrální nervovou soustavou). Budeme se zabývat kosterními příčně pruhovanými svaly, jež na rozdíl od hladkých mimovolných svalů můžeme vůlí ovlivnit.
Motorická jednotka je základní funkční svalovou jednotkou. Je tvořena svalovým vláknem a to je inervováno motorickým neuronem. Podle typu motoneuronu rozlišujeme dva základní typy svalových vláken.
Tonická svalová vlákna
Červeně zabarvená, pomaleji se aktivují ale i pomaleji unavují, převládá v nich částečný svalový tonus i v klidu. Při nečinnosti, ale i nadměrné činnosti mají tendenci se zkracovat. Záměrně se je snažíme protahovat. Zajišťují držení těla – posturu a jsou tak nazývány posturálními svaly.
Patří sem především:
bederní vzpřimovače páteře, čtyřhranný sval bederní, bedrokyčlostehenní sval, flexory a abduktory stehna, flexory kolene, trojhlavý sval lýtkový, šíjové vzpřimovače, prsní sval velký a malý, zdvihač lopatky, horní vlákna trapézového svalu..
Tonická vlákna (obvykle vlákna pomalá červená):
- zajišťují stabilitu, fixaci těla při pohybu, držení těla v prostoru
- jsou uložena hlouběji
- jsou přizpůsobeny k posturální funkci
- jsou odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži
- mají tendenci ke zvyšování klidového napětí
- tendenci ke zkracování, zbytnění až ztuhnutí
- snadno, často až nadměrně se zapojují do pohybových stereotypů a nahrazují práci oslabených svalů
Fázická svalová vlákna
Jsou světlá, rychle se kontrahují, ale i rychle unavují, mají horší regenerační schopnosti a nízké klidové napětí, proto při nečinnosti nebo nevhodné činnosti dochází k jejich ochabování. Záměrně se je snažíme aktivovat.
Patří sem především:
Adduktory stehna, přední sval holenní, hýžďové svaly, břišní svaly, hluboké flexory krku, hrudní část vzpřimovačů páteře, pilovitý sval, dolní fixátory lopatek –rombické a střední a dolní trapézové svaly, horní část širokého svalu zádového apod.
Fázická vlákna (obvykle rychlá bíla vlákna):
- slouží k provedení pohybu
- jsou uložena blíže povrchu těla
- jsou snadno unavitelné
- mají nižší klidové napětí, které vede k oslabení
- je nutné je posilovat
- nadměrně zvětšují klidovou délku obtížněji se zapojují do pohybových vzorců
Přehled tonických a fázických svalů dle Koláře (2002) a Kuna a kol. (2005)
Tonické svaly
Fázické svaly
m. erector spinae (spodní část)
m. longus capitis et colli
m. trapezius (horní část)
m. gastrocnemius
m. coracobrachialis
m. glutaeus mediu set minimus
m. latissimus dorsi (dolní vlákna)
m. vastus medialis
m. teres major
m. tibialis anterior
m. pectoralis major (dolní vlákna) et minor
m. glutaeus maximus
m. subscapularis
m. rectus abdmonis
m. triceps brachii (caput longum)
m. obliques abdominis externus et internus
m. brachioradialis
m. latissimus dorsi (horní vlákna)
m. biceps brachii (capu breve)
m. rhomboideus major et minor
m. pronator quadratus
m. trapezius (střední a dolní část)
m. pronator teres
m. biceps brachii (caput longum)
m. flexor carpi radialis et ulanris
m. deltoideus
m. palmaris longus
m. serratus anterior
m. biceps femoris
m. supraspinatus
m. semitendinosus
m. infraspinatus
m. semimembranosus
m. teres minor
m. soleus
m. triceps brachii (caput laterale et mediale)
m. iliopsoas
m. anconeus
m. vastus lateralis
m. extensor carpi ulnaris
m. rectus femoris
m. extensor carpi radialis longus et brevis
m. vastus intermedius
m. pectrolais major (horní vlákna)
m. tensor fasiae latae
m. aductor magnus, longus et brevis
m. quadratus lumborum
m. levator scapulae
m. sternocleidomastoideus
Hybnost svalů – důležité pojmy
Flexe – (ohnutí) – zmenšení úhlu mezi kostmi vybraného kloubu
Extense – (natažení) – zvětšení úhlu mezi kostmi vybraného kloubu
Abdukce – (odtažení) – oddálení kosti od střední roviny
Addukce – (přitažení) – přiblížení kosti ke střední rovině
Rotace – (otáčení) – pohyb kolem podélné osy
Cirkumdukce (kroužení) – složený pohyb
Anteverze – sklon dopředu (například anteverze – naklopení pánve dopředu)
Retroverze – sklon vzad (naklopení pánve vzad)
Retrakce (pohyb lopatky mediálně - směrem k páteři)
Protrakce (pohyb lopatky ramenním kloubem dopředu)
Elevace (pohyb lopatky nahoru)
Deprese (pohyb lopatky dolů)
Pronace (vnitřní rotace např. paže – dlaň v předpažení směřuje dolů)
Supinace (vnější rotace např. paže – dlaň v předpažení směřuje nahoru)
Laterální flexe – úklon trupu do stran
Plantární flexe – ohyb v kotníku provedený oddálením prstů nohy směrem od kolena
Dorsální flexe – ohyb v kotníku provedený přiblížením prstů nohy směrem ke kolenu
Inverze – ohnutí nohy směrem dovnitř
Everze – ohnutí nohy směrem ven
Podle toho, jak se jednotlivé svaly podílejí na pohybu, rozeznáváme různé typy:
Agonisté – svaly, které jsou hlavním vykonavatelem pohybu
Antagonisté – svaly, které působí opačně, tedy brzdí pohyb
Synergisté – svaly, které spolupracují při provádění pohybu
-
Svalové dysbalance
Odchýlení od individuálně optimálního držení těla hodnotíme jako vadné držení. Mezi hlavní příčiny patří nedostatečné, nevhodné nebo nadměrné zatěžování, špatná funkce či oslabení hybného systému např. i v důsledku úrazu či nemoci. Oslabení vznikají zejména vlivem sedavého způsobu života, kdy dochází ve svalovém aparátu k dysbalancím. Zejména přímo poloha sed je problematická. Zpočátku se jedná pouze o svalové dysblance, později však může docházet i ke změnám skeletárních struktur, tedy i ke změně postury člověka. Příčinou však není jen poloha sama, jedná se i o ztrátu vnímání fyziologicky správného polohocitu těla. Jsou ovlivněny i další aktivity jako stoj, sed, chůze, ale i dýchání, trávení, krevní oběh atd. Správná postura je vědomý proces, jemuž se člověk učí od dětství po celý život.
Možnosti nápravy svalových dysbalancí: aktivní způsob života, protahování svalů s tendencí ke zkracování, posilování svalů s tendencí k ochabovaní, vědomá práce s nitrobřišním tlakem při cvičení (bránice),péče o plosku nohy a správné postavení dolních končetin, ergonomické nastavení správného sedu…
Mezi základní dysbalance v předozadní rovině patří:
- Horní zkřížený syndrom
- Dolní zkřížený syndrom
- Vrstvový syndrom
- Plochá záda
Horní zkřížený syndrom se vyznačuje zkrácením prsních svalů a šíjových extensorů (na zadní straně krku) se současným oslabením mezilopatkových svalů a svalů flexorů krku (na přední straně). Příčinou nejčastěji bývá náš sedavý způsob života, v malém měřítku vrozené vady či poúrazové stavy.
Horní zkřížený syndrom má zásadní vliv na držení těla, dechové a pohybové stereotypy. Může dokonce vést až k degenerativním změnám v krční a hrudní páteři či ramenním kloubu. Dochází k předsunu hlavy a tím k přetížení přechodu krční a hrudní páteře. V krajních případech můžeme zaznamenat velmi výrazný 7. krční obratel. Dále dochází k hyperlordóze krční páteře, kulatým zádům v hrudní části (hrudní kyfóza) a omezené rotabilitě hrudní páteře. S tím souvisí elevace, abdukce a rotace lopatky (lopatky tak neleží na hrudníku, ale trčí od něj). Správné postavení lopatek je zásadní pro zdraví pletence ramenního kloubu. Se změnou postavení lopatek dochází také k decentraci, tedy změně v postavení ramenního kloubu. Následkem je přetížení všech svalů ovlivňujících funkci ramen. Ramena jsou zdvižená nahoru a rotovaná dopředu (elevace a protrakce), což navíc podporuje špatný dechový stereotyp.
Svaly horního zkříženého syndromu s tendencí k ochabování
- hluboké flexory krku a hlavy – ochabnutí vede k předsunu hlavy
- rombické (mezilopatkové) svaly (mm.rhomboidei) – lopatky trčí jako „křidélka“ místo aby ležely položené na hrudníku
- dolní fixátory lopatek: přední pilovitý sval (m. serratus anterior) a horní vodorovná vlákna širokého zádového svalu (m. latisimus dorsi), spodní a střední část svalu trapézového (m. trapezius) – lopatky se posunují a vytáčejí více, než je fyziologické, tedy správné
- rotátory hrudní páteře – zatuhlá, nerotabilní hrudní páteř
Svaly s tendencí ke zkrácení
- zdvihač hlavy (sternocleidomastoideus) – zkrácení svalu vede k předsunu hlavy
- zdvihač lopatky (m. levator scapulae) – zdvihá lopatku více k hlavě a talčí ramena dopředu do protrakce
- velký a malý prsní sval (m. pectoralis major) – vede k protrakci ramen. Horní vlákna velkého prsního svalu mají tendenci ochabovat, dolní vlákna se zkracují. I rpoot prsní svaly jak protahujeme, tak i posilujeme.
- horní vlákna trapézového svalu (m. trapezius) – táhne ramena nahoru k uším
Úkol:
- 1. Popiš svaly s tendencí ke zkrácení a oslabení (latinskými i českými názvy), které způsobují horní zkřížený syndrom (HZS).
- 2. Vymysli celkem 10 cviků protahovaícho či posilovacího charakteru, kterými lze ovlivnit dysbalanci horního zkříženého syndromu.
- 3. Jaké části trapézového svalu mají tendenci k oslabení?
- 4. Popiš, jak vypadá člověk u kterého diagnostikujeme HZS?
Dolní zkřížený syndrom se vyznačuje zkrácením bederních vzpřimovačů a flexorů kyčelního kloubu se současným oslabením břišních a hýžďových svalů. Ochablé břišní a hýžďové svaly neudrží pánev v rovině – silné bederní vzpřimovače a flexory kyčelního kloubu přetajují pánev do anteverze – naklápějí ji dopředu. Dochází k velkému prohnutí v bederní části páteře, hyperlordóze. S tím souvisí i změny v držení těla, změny chůzového stereotypu, časté jsou bolesti zad.
Svaly dolního zkříženého syndromu s tendencí k ochabování
- břišní svaly (m.rectus abdominis - přímý, m. transversus abdominis –příčný sval břišní)
- hýžďové svaly (m.gluteus maximus velkýsvaly hýžďový, m.gluteus medius – střední sval hýžďový)
Svaly dolního zkříženého syndromu s tendencí ke zkrácení
- flexory kyčelního kloubu (m. iliopsoas –sval bedrokyčlostehenní, m. rectus femoris – přímý sval stehenní, tedy dlouhá hlava čtyřhlavého svalu stehenního, tensor fasciae latae – vnější strana stehna, m.sartorius – sval krejčovský)
- bederní svaly (vzpřimovače páteře m. erector spinae lumborum a m. quadratus lumborum – čtyřhranný sval zádový)
Vrstvový syndrom je název pro jev, kdy svaly mající tendenci k ochabnutí jsou opravdu ochablé a svaly s tendencí ke zkrácení jsou zkrácené. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o kombinaci horního a dolního zkříženého syndromu.
Některé svaly na dolních končetinách s tendencí ke zkrácení jsou dále:
- zadní strana stehen „hamstringy“ (dvojhlavý sval stehenní -m. biceps femoris, sval pološlašitý –m.semitendinosus, sval poloblanitý –m. semimembranosus)
- abduktory DK (hřebenový sval -m.pectineus, velký přitahovač -m.adductor magnus, krátký přitahovač m.adductor brewis, dlouhý přitahovač –m.adductor longus)
- trojhlavý sval lýtkový (složený z dvojhlavého svalu lýtkového m. gastrocnemius a šikmého svalu lýtkového m.soleus)
Některé svaly na horních končetinách:
- Deltový sval (přední vlákna se zkracují, zadní ochabují a funkčně je při posilování řadíme k zádovým svalům)
- Biceps femoris – dvojhlavý sval pažní má tendenci se zkracovat
- Triceps femoris –trojhlavý sval pažní má tendenci ochabovat a posilujeme jej.
- Biceps femoris – částečně se zkracuje, částečně ochabuje
Otázky:
1. Popis co znamená dolní zkřížený syndrom.
2. Nakresli 2 cviky, kterými protáhneš flexory kyčelního kloubu.
3. Které svaly označujeme jako flexory kyčelního kloubu?
4. Popiš břišní svaly.
5. Je vhodné posilovat břišní svaly do flexe, nebo spíše v extenzi jako stabilizační součást jiných pohybu?
6. Jaké jsou nevýhody cviku sed-leh se zapřenými špičkami?
7. Nakresli alespoň 1 cvik zaměřený na posilování břicha v pozici na všechčtyřech.
8. Jak se jmenuje sval v oblasti hýždí, který má oproti ostatním gluteálním svalům tendenci ke zkrácí? Nakresli alespoň 1 cvik, jak ho protáhnout.
9. Popis, jak vypadá člověk, který trpí svalovou nerovnováhou dolního zkříženého syndromu.
10. Jednoduše popiš, nebo nakresli, jak odkud kam se táhne musculus transversus - tedy příčný sval břišní.
11. Pokud budeme s dětmi na první stupni cvičit různé zpevňovací cviky jako podpory ležmo apod., jak douhá bude výdrž u těchto dětí?
-
-
-
Příklady protahovacích cviků horní části těla
Příklady protahovacích cviků dolních končetin
-
Příklady posílení břišních svalů.
Příklady posílení hýžďových svalů v nízkých polohách
Kompenzační cvičení pro uvolnění a protažerní oblasti zad (vedená lekce)
-
Okruhy ke ZK ze ZTV
1) Správné a vadné držení těla. Podíl svalových skupin na držení těla, diagnostika, vhodná a nevhodná cvičení a pohybové aktivity.
2) Nejčastější poruchy a oslabení dětí i dospělých. Preventivní a vyrovnávací cvičení a pohybové aktivity.3) Historie zdravotní TV ve vztahu k TV a lékařským oborům.
4) Organizační formy zdravotní tělesné výchovy, struktura a obsah cvičební jednotky.5) Kvalita života, životní styl a hypokineze – příčiny, důsledky, řešení.
6) Zdraví v pojetí WHO. Pohybová aktivita a zdraví.
Materiály ke ZK a testu:
Vzhledem k situaci čerpejte prosím informace z:
a) prezenčního proběhlého studia
b) moodlu (v týdnu po Velikonocích zde přibydou další materiály)
c) Kapitoly z didaktiky ZTV pro studující FTVS Uk (dostupná na internetu )
-
Náplň předmětu a zakončení:
Podmínky zakončení:
1.Docházka - účast na online výuce - aktivní
2.Test - 3 pokusy
3. Samostudium moodle (materiály průběžně doplňovány)
Náplň předmětu:
Teorie (svalové dysbalance, zdravotní oslabení, složky ZTV, dechová a relaxační cvičení apod.)
Praxe protahovací, vyrovnávací a posilovací cvičení
-
Mobilita a stabilita tělesných segmentů
Popisek: Žluté koule na obrázku vyznačují určitý kloub nebo tělesný segment. Červeně označené části těla máme za cíl stabilizovat, žlutě označené naopak mobilizovat. Rozdíl na obrázku je i ve velikosti označených segmentů a kloubů- ty velké mají zásadní vliv na přilehlé i vzdálenější segmenty a příčinu problému vyskytující se u těch částí těla, které jsou označeny malým kolečkem je třeba hledat především ne v daném kloubu nebo části těla ale v těch přilehlých, které danou oblast nejvíce ovlivňují.
Horní polovina těla
Nejdůležitější pro dobré fungování v horní polovině těla je mít mobilní hrudník (pohyby vpřed, vzad i do rotace) Pokud je hrudník zatuhlý, problém se zpravidla objeví v nestabilitě ramenního kloubu a lopatek a v bolesti beder. Nestabilita lopatek (odstávající lopatky např. při protrakci ramen a ochabnutí mezilopatkového svalstva) způsobuje nestabilitu v ramenním kloubu a následné potíže nejen v rameni. Konkrétně v rameni jsou často symptomy a problémy je třeba hledat v přilehlých segmentech těla.
Dolní polovina těla
Kosti, klouby a šlachy pracují dohromady jako jeden integrovaný systém. Kotník je propojen s kolenem, to s kyčlí, ta s pánví atd. Na bederní páteř má největší vliv mobilita kyčlí. Pokud je problém v kyčlích, objeví se především v dalším blízkém segmentu, tedy na bederní páteři, nebo na kolenou. Kolena potřebují stabilizovat, kotník a kyčel mobilizovat. Problém v mobilitě kotníku se projeví v koleni a vyšších segmentech. Pokud jeden kloub nebude pracovat správně, ovlivní tím další nebo všechny ostatní klouby v řetězci. Velký vliv má kotník a kyčel, menší koleno. Problémy s kolenem (pokud se nejedná o úraz) jsou zpravidla již následkem problémů sousedních kloubů. Dysfunkce mobilního kloubu vede k instabilitě stabilních kloubů, což je zapříčiněno kinetickými řetězci. Neznamená to však, že stabilní klouby musí mít zákonitě menší rozsah pohybu (koleno má velký rozsah v dorsální rovině apod.). Mobilitu a stabilitu je tedy třeba trénovat ve všech kloubech najednou, ne jen v jednom vybraném kloubu.
Pánev
Pánev je základna těla. Skládá se ze dvou velkých kostí pánevních. Vpředu jsou spojeny stydkou sponou a vzadu je kost křížová. Uvnitř je svalové dno pánevní. Pánev je pro celé tělo i pro pohyb zcela zásadní. Je to spojení mezi dolní a horní částí těla. Na pánev se upínají velké svalové skupiny, proto i z funkčního hlediska je dobré začít rozcvičení právě od pánve. Je důležité, aby byla pánev v základním stabilním neutrálním postavení. Neměla by být naklopena ani dopředu (anteverze), ani dozadu (retroverze) a ani do stran. Při neutrálním postavení pánve je přední a zadní část těla v rovnováze, máme aktivní břišní svaly a svaly pánevního dna, třísla jsou otevřená, tím máme prostor pro kyčle a bederní páteř je napřímená. Pokud naše pánev není stabilní, tak ve stoji je naklopena dopředu, v sedu naopak dozadu třísla jsou zavřená, čímž si ničíme naše kyčle, bederní páteř je nadměrně prohnutá a přetížená a máme oslabené břišní svaly a svaly pánevního dna. Během každodenního života je pohyblivost naší pánve zcela automatická. Ty špatně zautomatizované pohyby se nám později mohou projevit jako bolesti kyčelních kloubů, nebo bolesti bederní páteře zejména při statickém dlouhém sedu, nebo stoji.
Základem pro stabilizaci pánve v neutrální pozici jsou silné extensory a abduktory DK. Pokud jsou abduktory ( např. gluteus medius) slabé, dochází při každém kroku k poklesu pánve, což má za následek opět řetězení do nižších i vyšších struktur. Dle fyzioterapeuta Romana Jahody 90% sportovců potřebuje posilovat abduktory, aby stabilizovali pánev. Dle dalších problémů vybíráme cviky z metodické řady cvičenci na míru (např. dítě s plochýma nohama necháme cvičit na gluteus medius v kleče, neboť ve stoji by necentralizovaný kotník řetězil problémy výše, fotbalistovi s nohama do O dáme při dřepu mezi kolena míček, naopak ostatním jedincům zacílíme pomocí resistenčního odporu na dolní končetinu tak, že aktivujeme abduktory) .
Cíl
Pánev stabilizace
Kyčel mobilizace
Kolena stabilizace
Kotník mobilizace
Kotník
Zdroj:
Pokud je problém v kotníku, nefunguje celý systém přes kolena po vyšší segmenty. Kotník je třídimenzionální kloub a je třeba zajišťovat jeho pohyblivost ve všech směrech.
Pronace v kotníku často souvisí s plochými nohy. Následkem je, že nejen kotník, ale i koleno bude padat dovnitř a chrupavky se budou opotřebovávat.
Mobilita v kotníku je důležitá pro vykonávání všech pohybů. Např. deep squat (hluboký dřep) není možné v optimálním provedení vykonat bez dostatečné dorsální flexe. Pokud je někdo tuhý v kotníku, bude kompenzovat pohyb do dřepu vtočenými koleny a kulatými zády.
Ploska nohy
Žijeme v době, kdy je moderní mít velký biceps a buchtičky na břiše, ovšem zapomínáme na to, abychom měli zdravá a funkční chodidla. Lidská noha má 26 kostí, 33 kloubů a tisíce nervových zakončení, které reagují na hmatové podněty. Chodidlo je většinu dne v kontaktu se zemí. Pokud vznikne problém na chodidle, tělo si ho bude snažit zkorigovat a problém se postupně bude řetězit dále ve vyšších segmentech. Hlavními body opory je bod pod palcovým kloubem, bod pod malíkovým kloubem a vnější strana paty. Častým problémem je váha na vnitřní straně chodidla – to může ukazovat na oploštělá chodidla či poruchu podélné klenby nohy.
Cvičení pro dobrou kondici chodidel
- Bosá chůze po členitém terénu
- Automasáž chodidla
- Masírování chodidla ve stoji po tenisovém míčku
- Hýbat pouze palcem (měl by být schopný) bez pohybu ostatních prstů
- Odlepování palce a jiných prstů od země ve stoje
- Rolování ručníku chodidly k sobě
- Houpání ze špiček na paty a zpět
- Stoj na jedné noze (hlídáme stabilitu kotníku, kolen..)
- Zvedná předmětů nohou vsedě, ve stoji na 1 noze …
Správná obuv
- Široká vpředu pro prsty, tenká podrážka, ohebná v mnoha směrech
- Problémem jsou boty na podpatku (vychýlení těžiště, krčení v kolenou, anteverze pánve, prohnutí v bedrech, vyhrbení v hrudní páteři, záklon hlavy..)
- Běh – volba mezi minimalistickou obuví a dostatečně odpruženou, která chrání klouby před nárazy.
Otázky:
1. Pokud mě bolí koleno a nejedná se o úraz, jak budu postupovat, abych zjistil příčinu?
2. Mohu kroužit rameny, když je hlavním cílem ramenní kloub stabilizovat?
3. Popiš možné řetězení problémů u žáka s plochýma nohama.
-
-
Skolióza
Skolióza je patologické vybočení páteře v čelní (frontální) rovině, nejčastěji v oblasti hrudní (torakální) a bederní (lumbální), které je fixované.
U mnoha případů skoliózy v jedné oblasti páteře se druhá její část vychyluje na opačnou stranu. Děje se tak v rámci kompenzace zakřivení páteře a vzniká tzv. skoliózní zakřivení. Páteř má tvar písmene S.
Skolióza se obvykle projevuje v dětství nebo dospívání a často se zhoršuje až do ukončení růstu.
Dělení skolióz:
1. Podle strukturalisty
- nestrukturální (funkční) skolióza – její křivky nejsou fixovány. Příčinou je různá délka dolních končetin, vadné držení těla, jednostranný sport, výhřez ploténky, záněty, traumata aj. Po odeznění vyvolávající příčiny skolióza vymizí.
- strukturální skolióza – typické změny páteře v její struktuře – deformace obratlů, poškození meziobratlových plotének, změny v měkkých tkáních aj. Strukturální skoliózy dále dělíme na neuromuskulární, vrozené a revmatické. Příčinou jsou zlomeniny, nádory, záněty, obrna trupového svalstva, vrozené abnormality obratlů, neléčená dlouhotrvající skolióza aj.
2. Podle doby vzniku
- dělíme skoliózu na infantilní (do tří let věku), juvenilní (mezi třemi až deseti roky), adolescentní (nad deset let věku). Největší akutní pokračování skoliózy se děje u děvčat mezi jedenáctým až třináctým rokem, u chlapců mezi čtrnáctým až šestnáctým rokem – vliv hormonů, růstový spurt. Potom se tento proces zmírňuje.
3. Podle velikosti vychýlení křivky
- tzv. Cobbův úhel. K určení stupně zakřivení se používá rentgenový snímek.
0-10 stupňů – fyziologický nález, není třeba terapie
10-20 stupňů – sledování, zda nedochází k progresi, indikováno ke cvičení
20-40 stupňů – léčba korzetem (ortézou), rehabilitační terapie
nad 40 stupňů – indikováno k operaci
4. Podle vyváženosti páteře
- kompenzovaná skolióza – olovnice spuštěná od záhlaví jde intergluteální rýhou
- dekompenzovaná skolióza – olovnice neprochází intergluteální rýhou
5. Podle počtu křivek
- jednooblouková skolióza – jedna křivka, tzv. C křivka
- víceoblouková skolióza – více křivek vytvářející např. S
6. Podle lokalizace křivek
- např. pravostranná hrudní křivka, thorakolumbální křivka, dvojitá větší křivka aj.
7. Podle vzniku skoliózy
- vrozená skolióza – podmíněna nesprávným vytvořením některé části páteře – obratle
- získaná skolióza
- na podkladě nestejné délky končetin, či poranění dolních končetin, dochází k šikmému posunutí pánevní kosti a vychýlení páteře
- vznikající během růstu dítěte
- způsobená zánětlivými změnami obratlů nebo jejich zlomeninami
- způsobená dlouhodobým sezením, nedostatkem pohybu nebo jednostranným pohybem
Další faktory způsobující skoliotické změny: ploché nohy, ochablé svalstvo zad, špatná obuv, nošení těžkých tašek aj. Dále degenerativní nemoci – spondylózy, úrazy, operace páteře, TBC, aj.
- idiopatická skolióza, jejíž způsob je neznámý, se objevuje obyčejně kolem desátého roku věku dítěte
- neuromuskulární skolióza – doprovodný projev nervosvalového onemocnění, např. dětské obrny (neuropatická skolióza), svalové dystrofie (myopatická skolióza)
Léčba skoliózy
Řídí se stupněm zakřivení, typem skoliózy a věkem pacienta. Vyžaduje komplexní přístup. Pacient je vyšetřován ve stoji zepředu, z boku i ze zadu. Dále je zkoumán v předklonu, záklonu a úklonu a při chůzi. Měří se délka končetin, porovnává výška ramen, symetrie svalstva zad, postavení lopatek aj. Důležité je RTG vyšetření.
Konzervativní léčba skoliózy
Protažení zkrácených svalových skupin a posilování ochablých zádových a břišních svalů za vedení zkušeného rehabilitačního pracovníka. Nácvik správného držení těla. Dechová cvičení, dále i elektroléčba, masáže, lázeňská léčba aj. Životospráva: správné lůžko, správně nastavená výška stolu a židle, pravidelné cvičení bez přetěžování páteře, vhodný doplňkový sport je plavání.
Operační léčba skoliózy
Volí se skolióza nad 40 stupňů (korekce, stabilizace).