Section outline

  • Češi a jejich komunismus podle historičky Francoise Mayerové - autorka na jedné straně vychází ze správného předpokladu, že „všichni svou paměť ,upravují‘“, a  že  jsou tedy ve sféře kolektivní paměti všichni alespoň teoreticky rovnocennými hráči. Na druhé straně ale přece jen v závěru tvrdí, že komunisté historii „přepisují“, zatímco v případě disidentů nejde o žádné přepisování, nýbrž o potřebu svou historii „prostě sepsat“.Projevuje se zde jednak už zmíněná nejasnost v používání některých pojmů,  a zejména v případěpojmů „historie“ a „paměť“, a jejich často synonymického užívání (v tomto ohledu by například rozlišení mezi „upravováním paměti“ a „přepisováním historie“ mohlo být analyticky prospěšné). Ale hlavně se zde ukazuje jednoznačné hodnotové stanovisko autorky, která stejně jako celý polistopadový oficiální historický diskurz bere komunisty apriori jako falšovatele dějin. „Jde o přepisování historie, což je cvičení, v němž jsou komunisté velmi zběhlí.“ Stejný disidentský předsudek je patrný v postoji autorky k oné pověstné „mlčícívětšině“. Tendence pohlížet svrchu na tzv. většinovou společnost vyplývala z výrazné a pochopitelné politizace lidské situace v disidentské literatuře v časech normalizace. Člověk však není definován svým statusem člověka politického – tím se teprve musí vědomě stát. A i když jím není, neznamená to, že ztrácísvou lidskou důstojnost. Pokud něco ztrácí, tak je to občanská věrohodnost, jíž však může v každé době svým jednáním opět získat. Je proto dobře, že v historickém výzkumu začíná být i širší společnost přesahující hlavní linie politického zápasu demokratické opozice s komunistickou mocenskou elitou a aparátem.

    Povinná literatura:Csaba Szaló, Od kolektivní paměti k paměti měst

    Doporučená literatura: Gábor Oláh, Kolektivní paměť, prostor a významy, Případ náměstí Svobody v Budapešti

    Otázky a další náměty ke studiu:

    1)Prostudujte si pečlivě heslo historická paměť (https://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%A1_pam%C4%9B%C5%A5).

    2)Na příkladu jedné pražské čvrti se zamyslete nad změnou názvů náměstí, ulic, nábřeží apod. (např. dnešní Palachovo náměstí se dříve jmenovalo náměstí Krasnoarmějců).

    3)Jak se liší konstruování minulosti v české disidentské literární tradici na straně jedné a komunistické literární tradici na straně druhé?