Téma 13 - Sociologické interpretace konkrétních verzí ekonomického a společenského přechodu od posttotalitních systémů

(1.) Protiklad kapitalismu a socialismu je založen na navzájem se vylučujících názorech na to, jak uspořádat důležité oblasti společenského života, jako například hospodářskou soutěž, politickou soutěž, samosprávu, právo, vědu, atd. (2.) Na rozdíl od institucionální diferenciace a mnohočetnosti regulujících principů v ústavním zřízení se budovatelské zřízení převážně redukuje na hru tří pilířů: všeobjímající státní správy, komunistické strany jako paralelního systému uplatňujícího svou řídící moc, a bezpečnostních sil. Vláda komunistické strany se uskutečňuje jako naplnění principů známých z komunistického diskursu jako vedoucí úloha strany a demokratický centralismus; (3.) Je nicméně podstatný rozdíl mezi zřízením, jak je vymezeno zásadními právními předpisy a politickými narativy, a režimem jako praktickým naplněním tohoto zřízení. Navzdory zřejmé diskontinuitě mezi zřízeními jsou režimy poznamenány určitou setrvačností nebo přinejmenším kompromisy, jež bylo nutné přijmout; (4.) Každé zřízení využívá narativizovanou legitimizaci v podobě mýtu. Přechod mezi zřízeními je možný pouze pod praporem transformačního mýtu, který je antimýtem vzhledem k etablovanému mýtu; značný význam má neloajální opozice jako nositelka antimýtu. Ustavování přechodového mýtu představuje zčásti otevřený proces, determinovaný pouze do jisté míry vnějšími okolnostmi, což platí analogicky o samotném procesu přechodu; (5.) Revoluční proces přechodu nastartuje svébytnou dialektiku: v případě přechodu k socialismu šlo o klasický problém thermidoru, tj. popřevratovou normalizaci poměrů, v případě přechodu ke kapitalismu naopak o problém nedotažené transformace – „prázdné skořápky“ transformačního procesu; (6.) Dvojznačnost a dynamičnost přechodového procesu, ale i následného úsilí o udržení zřízení a režimu, lze popsat v pojmech dramatických a soutěživých herních rámců (‚game‘ a ‚play‘), s jejichž pomocí se aktéři snaží optimalizovat svoje kooperační náklady. Při výkladu legitimity jednotlivých zřízení přikládá Kabele velký význam formálním strukturám (právním a organizačním předpisům), odkud pramení jeho badatelský zájem o sociologii práva. K zajímavým konceptům jeho teorie patří také „institucionální xerox“ – heteronomní přejímání herních rámců vždy nižšími, hierarchicky podřízenými úrovněmi společnosti, které vysvětluje šíření institucionálních vzorců shora dolů komunistickým režimem/zřízením, ale například také při jeho demontáži v roce 1989.

Povinná literatura: Michal Kubát, Politický režim a konsolidace demokracie v postkomunistické Evropě a v postsovětském prostoru

Doporučující literatura: Luděk Sýkora, Proměny prostorové struktury Prahy v kontextu postkomunistické transformace

Otázky a náměty ke studiu:

1)Zamyslete se nad významem ODS a jejích legitimizačních strategií v prvních dvou postkomunistických volebních obdobích.

2)Na základě jakých konkrétních legislativních opatření probíhala obnova občanské a politické společnosti v českých postkomunistických poměrech?

3)Na základě jakých konkrétních legislativních opatření probíhala obnova vlády zákona, ekonomické společnosti a reforma státního aparátu v českých postkomunistických poměrech?