Osnova sekce

  • Pravděpodobně nejčastěji se využívají statistická vyhodnocení, která vycházejí z porovnávání průměrných hodnot a směrodatných odchylek. Jedná se o otázky (položky) v dotaznících, na něž respondenti odpovídají číselně (např. počtem získaných bodů v dotazníku měřícím nějaký jev, výsledkem v testu, školní známkou apod.). Zde mluvíme o spojitých (kardinálních) proměnných. Může jít také o otázky, na něž se odpovídá pomocí několikastupňové Likertovy škály. Respondenti v nich např. uvádějí, do jaké míry souhlasí s určitým výrokem v dotazníku. Jednotlivé stupně Likertovy škály lze převést na číselnou stupnici. Jedná se o pořadové (ordinální) proměnné.

    Velmi zjednodušeně vzato, výpočet t-testu porovnává rozdíly ve dvou podsouborech ve výše uvedených číselných odpovědích.  Porovnávané podskupiny se mohou lišit v tom, že každá skupina bude mít jinou průměrnou hodnotu v dané odpovědi. Mohou se však lišit i v rozmanitosti odpovědí, pokud členové jedné podskupiny mají víceméně podobné odpovědi, zatímco ve druhé skupině je hodně názorů rozmanitých. Pro určení míry rozmanitosti odpovědí respondentů uvnitř skupiny se používá výpočet směrodatné odchylky.

    Z průměrné hodnoty odpovědí členů každé podskupiny, ze směrodatných odchylek obou podskupin a z počtu respondentů v každé podskupině poté počítáme hodnotu t-testu (všechny výpočty jsou vysvětlené podrobně v přednášce níže v PDF. Tytéž zestručněné údaje najdete v dalším PDF). T-test lze dobře spočítat v Excelu (viz příklad níže v Excelové příloze). O tom, zda je vypočítaný výsledek t-testu statisticky významný, rozhoduje výpočet stupňů volnosti "f" (f = součet členů obou skupin mínus 2, tj. f = N1 + N2 - 2). Hodnotou "f" se řídíme v tabulce hraničních hodnot (viz obrázek v poslední příloze). Pokud zde nenajdeme příslušné f, platí hodnoty v řádku uvedené u nejbližšího nižšího "f".