Samostudium 24-30. 3.
Osnova sekce
-
V daném týdnu přečtěte můj článek Jen aby mi to nezaštupovali, jenž mj. uvádí do základního rysu Hegelovy dialektiky, totiž důrazu na negativitu poznání. Tím se odlišuje od dialektiky Kantovy, jak byla předmětem 2. kapitoly provizorního textu Co je dialektika? Součástí této negativity je i otázka, zda lze negativní pohyb nějak přeměnit v pozitivní uzávěr (zda tedy naše neustálé selhávání v poznání toho, co je, povede někdy k úspěchu). Pozdní Hegel, zdá se, v tezi že "pravda je celek" takový názor zastává a Adorno ho za to slavně kritizuje (celek je nepravda), čímž znovu zdůrazňuje negativitu poznání jako její bytostný rys. Můj článek se snaží tyto teze nějak usmířit, a to právě odkazem na dialektickou ovahu Hegelova tvrzení. Jsou uváděny příklady z teorie množin a hudby.
Článek je založen na přednášce z workshopu, a její záznam spolu s dalšími lze najít zde
Co se hudby týče, připravme se taky na již zmíněné rozšířené dialektických úvah do dalších oblastí ducha, primáně umění, jak byly v přednáškách i úvodu k textu Co je dialektika? naznačeny odkazem na Lessinova Láokoonta a Beethovenovou Pátou symfonii (fakt, že začíná na prázdnou dobu). Příprava může být nejprve praktická - jelikož Berlínská filharmonie zpřístupnila na měsíc svůj digitální archiv, lze si pusti záznam celé symfonie i s obrazem zde https://www.digitalconcerthall.com/en/concert/210#
Později zjistíme, že příslušný odkaz není čistě kontingentní, protože kompozice symfonie (stejně jako Beethovenovy další činnosti) spadají právě do kritického mezidobí let 1799-1811, jež nás zajímá.