NABOKOV 3
Přečtěte si vybranou ukázku z Nabokovova monumentálního komentáře k "Evženu Oněginovi", která se vztahuje ke 4. sloce 8. kapitoly Puškinova románu. Uvedenou sloku Nabokov reflektuje v básni věnované překládání "Evžena Oněgina".
Ve 4. sloce 8. kapitoly svého "Evžena Oněgina" Puškin reflektuje to, jak uposlechl hlas "múzy" a stal se básníkem. První verš "но я отстал от их союза" odkazuje k bujným pitkám s přáteli, z jejichž společnosti se v jistou chvíli vymanil. Doslova prchnul do daleka ("и вдаль бежал"), tj. šel svou vlastní cestou, na které ho jeho "múza" nepřestávala provázet.
Uvedenou sloku můžete, umíte-li dobře anglicky, porovnat přímo s Nabokovovým překladem (z roku 1964) a pro lepší porozumění také s českým překladem Josefa Hory (z roku 1937):
Но я отстал от их союза But I dropped out of their alliance - Hlas osudu však padl na mě,
И вдаль бежал... она за мной. and fled afar... she followed me. v dál běžel jsem... Šla, kam jsem šel.
Как часто ласковая Муза How often the caressive Muse Jak často vděčil jsem své dámě,
Мне услаждала путь немой for me would sweeten the mute way když zpěvem jejím zlaskavěl
Волшебством тайного рассказа! with the bewitchment of a secret tale! mi tajemně spěch v tichu, mrazu.
Как часто, по скалам Кавказа, How often on Caucasia´s crags, Jak často v sedle po Kavkazu
Она Ленорой, при луне, Lenorelike, by the moon, mě provázela po skalách
Со мной скакала на коне! with me she´d gallop on a steed! jak Lenora v měsíčních tmách!
Как часто по брегам Тавриды How often on the shores of Tauris Jak často po tauridském břehu
Она меня во мгле ночной she in the murk of night mě vedla za ruku, když v mhách
Водила слушать шум морской led me to listen the sound of the sea, se šepot Nereidy táh,
Немолчный шопот Нереиды, Nereid´s unceasing murmur, sbor mocných vln ve stálém běhu,
Глубокой, вечный хор валов, the deep eternal chorus of the billows, jenž z hloubky věčným hymnem pěl:
Хвалебный гимн отцу миров. the praiseful hymn to the sire of the worlds. Buď chválen světů stvořitel!