Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) se v našich končinách proslavil především jako výborný dramatik s osobitým stylem, nicméně pro jeho tvorbu je mnohem příznačnější jeho povídková tvorba. Na rozdíl od většiny klasiků neměl šlechtické kořeny.

Již při studiu na gymnáziu píše Čechov své první drama. Literární tvorbě se naplno začíná věnovat až po dokončení studia medicíny. Zprvu začal pod pseudonymem vydávat komické a parodické povídky v humoristických časopisech. Právě humor pro něj stejně jako pro zbytek obyvatelstva byl východiskem ze složité situace v 80. letech 19. století.

S ryzím humorismem končí na sklonku 80. let a snaží se zaznamenat problémy epochy. Kvůli zdravotním problémům nějakou dobu pobýval na Krymu, pak cestoval po Rusku (zde se seznamoval s životem prostých lidí; navštívil i trestaneckou kolonii na ostrově Sachalin, kde nějakou dobu pracoval jako úředník) a v polovině 90. let cestoval po západní a jižní Evropě.

Svou dramatickou činnost spojil zejména s MCHATem, ve kterém byly inscenovány jeho hry. Právě v MCHATu došlo k jeho prvotnímu úspěchu se hrou Racek, kterou při předešlé inscenaci v jiném divadle kritika strhala. V divadle poznal i svou budoucí ženu Olgu Knipperovou.

Dlouhodobé zdravotní problémy Čechova nakonec dostihly v roce 1904. Ve snaze zabránit nejhoršímu navštívil ještě vyhlášené německé lázně Badenweiler. Zde nakonec podlehl v polovině července tuberkulóze.

Stylová charakteristika

  • omezení pásma autorského vypravěče (čtenář si má sám učinit závěry o tom, co autor vykreslil)
  • povídky obsahově bohaté (vyhraněné postavy, jednoduchý a jasný děj, prostá stavba,…)
  • jazyková hutnost a lakoničnost
  • zájem o prostého člověka
  • jemný psychologismus a lyrismus
  • významná pozice přírody (impresionistické „krajinářství“)
  • drama bez tradičního konfliktu (navenek málo dynamické)
  • symboličnost
  • pod pláštěm zdánlivě obyčejného života schovány důležité procesy ve společnosti

Vybraná díla

Chameleon (1884)

Satirická povídka popisuje příhodu, ve které je na ulici jeden z chodců pokousán čímsi psem. Kolemjdoucí strážník chtěl jak psa, tak jeho pána potrestat. Nakonec se však dozvěděl, že majitelem psa je bratr generála, a tak nechal jak psa, tak jeho pána propustit, a vynadal pokousané oběti.

Člověk ve futrálu (1898)

Učitel gymnázia, který se bojí všeho na světě a žije podle pokynů nadřízených, se rozhodne oženit se. Dlouhé namlouvání vytrhne učitele z jeho "skořápky" a on umírá, vyděšený skutečným životem.

Višňový sad (1904)

Autor tuto divadelní hru sám označil za komedii. Má však tragické vyznění. Panství Raněvských je ohroženo finanční nouzí. Je potřeba panství prodat, aby byly splaceny dluhy a předešlo se bankrotu. Paní domu se s tím ovšem není schopná smířit. Snaží se prodej zdržet, doufajíc, že se vše nějak vyřeší. Raněvské se chce panství prodat o to méně, že hlavním zájemcem je bohatý obchodník Lopachin, syn bývalých nevolníků patřících Raněvským. Ten panství nakonec s vidinou snadného zisku (a snad také jakési odplaty) koupí. Okamžitě nařídí pokácet starý višňový sad, který je památníkem dětství Raněvské a také symbolem starých pořádků v carském Rusku.