Michail Afanasjevič Bulgakov (1891 – 1940) patřil mezi řadu významných osobností ruské literatury meziválečného období. Tento prozaik a dramatik narozený v Kyjevě vystudoval medicínu (tyto znalosti hojně zužitkoval ve své fantaskní tvorbě). Lékařskou praxi vedl zejména ve válečném období. Před mobilizací za 1. sv. války sice zprvu unikl na Kavkaz, nicméně nakonec se stal vojenským lékařem, kterým zůstal po celou dobu účasti Ruska v 1. sv. válce i v průběhu občanské války.

Od roku 1921 se snaží naplno rozjet svou kariéru literáta. Přestěhuje se do Moskvy, kde přispívá jako fejetonista do novin. Časopisecky tu vyjde jeho první román Bílá garda (1924). Román nicméně není vydán celý – časopis je před vydáním poslední části zakázán. Od druhé poloviny začal tvořit i díla dramatická. Kromě vlastní tvorby připravil úspěšné dramatizace významných děl tuzemské (Mrtvé duše, Vojna a mír) i zahraniční (Don Quijote) dramatiky. Na své autorské konto si přičetl i několik libret k operám.

Oficiální kritika sovětského Ruska jej nepřijímala. Jeho literatura jí byla vnímána jako nedostatečně uvědomělá a neodpovídající standardům socialistického realismu. Proto se ve třicátých letech dočkal zákazu publikování. Jeho hry se nesměly hrát a ty, které již byly zinscenovány byly násilně stahovány z repertoárů divadel. Většina jeho děl proto vyšla až v období Chruščovovského tání koncem padesátých let 20. století.

Tento zásah státní moci Bulgakovovi přinesl životní nejistotu. Zoufalý autor se nakonec rozhodl obrátit se dopisem na samotného Stalina. V dopise žádá, aby mu byla umožněna emigrace, není-li jeho umělecká práce žádoucí. Ze strany Stalina na tuto otázku přišla záhy odpověď ve formě známého telefonního rozhovoru Stalina s Bulgakovem. Stalin nabídl Bulgakovovi možnost pracovat v MCHATu. Tuto nabídku autor přijal a v divadle pak pracoval až do své smrti jako dramaturg, scénárista a asistent režie. Na základě zkušeností z divadelního prostředí vznikl jeho autobiografický Divadelní román.

Stylová charakteristika
  • uvolněná imaginace (četné fantastické motivy)
  • integrace reálna s fantasknem
  • navázání na tradici groteskního realismu (Gogol, Dostojevskij apod.)
  • prvky pohádky, mýtu, frašky
  • humorně satirické vidění světa
  • mistrný dialog
  • poutavý děj s ostrým konfliktem
  • fabulační invence
  • útok na byrokracii
Vybraná díla

Psí srdce (1925)

Vědecko-fantastická novela. Chirurg Preobraženskij využije potulného psa Baryka ke svým pokusům. Němé tváři voperuje lidskou hypofýzu, kterou získal z těla recidivisty, který zemřel při rvačce. Preobraženskij se tím snaží docílit kultivace a polidštění Baryka. Z toho se proměnou v člověku podobného tvora stává Polygraf Polygrafovič Barykov. Pokus se nakonec zvrtne a Barykov přebírá vlastnosti a chování původního „majitele“ hypofýzy. Pod vlivem dramatických událostí, které neurvalý Barykov způsobí, nakonec Peobraženskij, tyranizovaný novým, „rudým“ domovním řádem, vyjme implantovaný orgán a z Barykova se opět stává obyčejný pes.

Osudná vejce (1925)

Osudná vejce je Bulgakovova vědecko-fantastická povídka, která svého času byla u nás velmi populární. Pojednává o vynálezu profesore Persikova. Ten sestrojil stroj vydávající paprsek, který může cokoliv zvětšit. Podnikaví chamtivci se rozhodnou vynález zneužít pro větší produkci kuřecího masa (chtějí zvětšit slepice). Omylem však dojde k ozáření hadích vajec a katastrofa je na světě. Hadi útočí na bezbranné lidi. Ani armáda je nedokáže zastavit. To se povede až prvnímu mrazu.

Mistr a Markétka (1940)

Bulgakovovo poslední a nejznámější dílo je jen těžko zařaditelné. Bývá označováno jako román, ale lze na něj nahlížet např. i jako na moderní literární grotesku.

Dílo je spleteno z tří linií: Mistr, neuznaný spisovatel, se potýká se svojí vlastní existencí a paradoxy své doby; v Moskvě v té době působí chaos roztodivná společnost mága Wollanda (zosobněného ďábla); a do toho všeho vstupuje aluze na rozhovor Piláta Pontského s Ježíšem Nazaretským. Autor smývá hranici mezi realitou a fantazií, mezi bdělostí a snem, mezi životem a smrtí. Vše navíc staví na kulisách absurdity byrokracie a života v tehdejším Sovětském svazu.