1. Doporučené postupy a metody z hlediska pedagoga

Jedním z hlavních úkolů pro učitele, rodiče, případně i pro psychology je vyšetření příčin záškoláctví. Náprava již rozvinutého záškoláctví bývá velmi obtížná, proto by měla být jeho předcházení věnována maximální pozornost. Prvním krokem k nápravě je problém včas rozpoznat a porozumět individualitě dítěte. Nezbytnou podmínkou překonávání vzniklých obtíží je spolupráce rodičů, učitele a i poradenských pracovníků školy.  Chceme-li zvolit správný způsob pomoci a integrovat žáky zpět do školy, musíme vzít v úvahu rozdíly mezi záškoláky a dětmi odmítajícími školu. Doporučujeme následující postup s ohledem na cílovou skupinu, s níž pracujeme. Příprava na jednání je nezbytná. 

Kontakt s dítětem:

  • nutné komunikovat přátelsky, bez hodnocení a odsuzování
  • hovořit zásadně o konkrétním chování, bez nálepkování dítěte
  • zaměřit se na prožívání dítěte v dané situaci
  • zajímat se, jak svoje chování vidí s odstupem, co si o něm myslí teď
  • společně hledat cesty k nápravě
  • má-li dítě vůli chovat se lépe, připravit mu pro to podmínky v rodině i ve škole (tato vůle nesmí být promarněna)
  • ocenit ho

 

Rodiče:

  • vyjádřit porozumění jejich emocím, ocenit je
  • vést je v komunikaci k oddělování osobnosti dítěte od jeho konkrétního chování
  • upravovat chování k dítěti (způsob komunikace mění vnitřní postoj)
  • vést k porozumění motivace chování dítěte
  • soustředit se na to, co rodiče mohou, nebo dokonce musí udělat ke zlepšení situace
  • na konci rozhovoru vždy shrnout, co bylo dohodnuto
  • dohodnout se na následném sezení k reflexi, jak dohodnutá opatření fungují případně k hledání dalších možností

Učitelé:

  • způsob komunikace o dítěti je shodný jako při komunikaci s rodiči
  • vysvětlovat motivaci chování dítěte v souvislosti s rodinným prostředím, výchovným přístupem rodičů, aby učitel mohl chování dítěte hlouběji chápat
  • vést k dlouhodobé podpoře dítěte, které má snahu zlepšit svoje chování, nebrat to jako samozřejmost, ale oceňovat, povzbuzovat  

Doporučené postupy pro učitele jsou (Lazarová, 2008):

  1. Čím dříve je záškoláctví odhaleno, tím lépe pro dítě. Při hledání příčin si udělat dostatek času pro analýzu případu, spojit se s rodiči, případně psychologem.
  2. Je-li záškoláctví důsledkem neúnosné školní situace, navodit změnu. Naplánovat dlouhodobá opatření, aby se situace neopakovala.
  3. Pokud se záškoláctví rozmáhá ve velkém a máme-li podezření a na hrozbu závislostí, spolupracovat s pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry.
  4. Učit se v třídním kolektivu zjistit, jaké postavení má problémový žák. Bojí-li se učitelům nebo rodičům svěřit, předat ho do péče psychologa.
  5. Pomoci dítěti při návratu do třídy. Doprovodit ho při prvním vstupu do kolektivu. Nemluvit o tom. K vyřešenému případu se již nevracet a neprojevovat nedůvěru. Domluvit se s rodiči na těsném kontaktu, aby bylo případně další záškoláctví včas odhaleno.
  6. Učitel bere v úvahu vlastní pocity ve vztahu k problémovému žákovi. Měl by se zbavit předsudků a postavit všechny žáky na stejnou „startovní čáru“.

 2.  Pro pracovníky školního poradenského pracoviště, PPP a SVP:

  • probrat s dítětem, jak záškoláctví prožívalo, aby mohlo odžít své případné negativní pocity (strach z prozrazení, strach z následků, napětí, prázdnotu, nutnost lhát a kamuflovat);
  • vést rodiče ke zjištění, že negativní emoce už byly pro dítě dostatečným trestem;
  • připravit podmínky pro návrat do školy;
  • domluvit se s rodiči a školou na systému zvýšené kontroly docházky dítěte;
  • více se zajímat, jak se dítěti daří, co ve škole prožívá, včas řešit případné problémy.

Nevhodné postupy

Za nejvíce rizikové v rámci prevence a řešení záškoláctví na školách a školských zařízeních se považuje:

  • nedůslednost učitelů v dodržování školního řádu, nastavených pravidel tříd, špatná komunikace s vedením školy, kolegy, žáky;
  • nejednotný, pseudohumánní přístup pedagogů v dodržování nastavených pravidel ve vztahu k řešení záškoláctví;
  • nekompetentní (mocenská, neprofesionální, žádná) komunikace s rodiči, zákonnými zástupci žáků;
  • shazující, škatulkující, zesměšňující, mocenská komunikace s žákem;
  • obavy ze setkání s rodiči.
Naposledy změněno: úterý, 28. prosince 2021, 12.38