Zprávy o cestách středověkých lidí nalezneme v různých pramenech (legendy, kroniky, zeměpisná díla, atd. Díla, která bychom mohli označit jako „cestopis“, však vznikají až v závěru středověku. Až tehdy se začíná připouštět, že je možné psát o pozemských věcech, zaznamenávat osobní dojmy, věnovat se světským záležitostem.

Cestopis – popisuje cestovní zážitky, zkušenosti, reálie z navštívených zemí, má také určitou literární hodnotu (není jen poznamenáním fakt).

V obecné rovině se cestopisy objevují od 13. století (Odorik, Mandevilla, Marco Polo). České prostředí se s nimi seznámilo v překladech; domácí díla začínají vznikat až od století 15.

Přehled cestopisných děl, která byla v čes. zemích známa, nebo zde vznikla (není úplný):

Překlady:

Odoricus (Oldřich) de Pordenone († 14. 1. 1331) byl snad synem českého zbrojnoše, sloužícího Přemyslu Otakaru II., působícího ve Furlánsku, a místní matky. Odorik se stal františkánem a byl vyslán na Dálný východ na misie (cesta 1316–1330). Po návratu do Evropy nemocen diktoval své zážitky v Padově jednomu ze spolubratří, aby informoval papeže o své misi. Text se dostal i do Prahy (opsán r. 1340) a odtud se šířil dál i byl plagiován. Stal se pramenem pro Mandevillu. Už při pohřbu Odorika se měl objevit první zázrak, a tak byl Oldřich uctíván a nakonec blahoslaven. O autorovi a cestopisu: F. Gel – R. Kocourek (překlad a ed.), Blahoslavený Oldřich z Pordenone, Cesta do říše velkého chána (1316–1330). Popis východních krajů světa, 1998; konferenční sborník: Petr Sommer – Vladimír Liščák (edd.), Odorik z Pordenone: z Benátek do Pekingu a zpět. Setkávání na cestách Starého světa ve 13.–14. století, Praha 2008 (Colloquia mediaevalia Pragensia 10); nejnověji Vladimír Liščák, Bratr Odorik a jeho zpráva o východních krajích světa. Styky Evropy a mongolské Číny ve 13. a 14. stol., Praha 2019.

Tzv. Mandevilla (označení autora nejrozšířenějšího cestopisu o tajích orientálních zemí, který je ale pouhou kompilací četby a smyšlenek autora, jenž sám nikde necestoval). Autorem byl lutyšský lékař Jean de Bourgogne nebo lutyšs. klerik Jean d´Outremeuse. Cesta měla proběhnout 1322–1356. Oblíbené dílo bylo rozšiřováno, přeloženo do němčiny, z němčiny do češtiny kolem r. 1400 Vavřincem z Březové (ten sepsal i světovou kroniku, k níž připojil kresbu „mapy“ světa – kruhová, popisná, předchůdce map dnešního typu).

Marco Polo z Benátek († 1324) vykonal se svým otcem skutečně cestu po Asii v letech 1271–1295, napsal o tom francouzsky spis, který je znám pod označením Milion (nesmyslů). Publikum mu nevěřilo tak jako Mandevillovi. Spis přeložen do latiny, z ní pak převeden poč. 15. stol. do češtiny neznámým autorem. 

Jan Marignolla, kterého již známe z výkladu o kronikách Karla IV., vložil do své světové kroniky cestopisné pasáže. Vypovídají o jeho „služební cestě“ do Číny (1338–53), kam byl vyslán papežem řešit problémy tamější křesťanské církve. Popisuje své zážitky, důležitá místa (jako Ráj a Adamovu zahradu), asijskou přírodu, hospodářství atd.

Domácí autorská tvorba:

Deník poslův krále Jiřího ke králi franskému Ludvíku XI., léta 1464 vyslaných, vedených Albrechtem Kostkou z Postupic za přítomnosti králova rádce Antonína Mariniho z Grenoblu, sepsaný česky od panoše Jaroslava. Cílem delegace byla dohoda francouz. krále s českým o fungování spolku evropských panovníků a konání pravidelných sjezdů, smírčího soudu atd. Ludvík XI. se od plánu distancoval a povedlo se pouze podepsat přátelskou smlouvu mezi oběma královstvími. Deník (každodenní záznamy o pracovní cestě, není to ještě skutečný cestopis) zaznamenával panoš cestující s delegací, jménem Jaroslav.

Deník vydal Rudolf Urbánek, Ve službách Jiříka krále. Deníky panoše Jaroslava a Václava Šaška z Bířkova, Praha 1940; i jiná vydání. Lit.: Martin Nejedlý, Deník panoše Jaroslava o poselstvu z roku 1464: jako historický pramen k plánu protitureckého tažení Jiřího z Poděbrad, in: Křížové výpravy v pozdním středověku: kapitoly z dějin nábožen. konfliktů, Praha 2010, s. 202–215.

Deník Václava Šaška z Bířkova o jízdě pana Lva z Rožmitálu r. 1465–1467, zaznamenává příhody poselstva krále Jiřího z Poděbrad, vyslaného na okružní cestu po západní Evropě, kde mělo upevňovat dobrou pověst českého krále, který už měl tou dobou vážné problémy: byl předvolán k papežskému soudu, dán do klatby atd. Poselstvo bylo na jednotlivých panovnických dvorech přijímáno s úctou (jako samotný král). V čele poselstva byl pan Lev z Rožmitálu, švagr krále (jeho sestra Johana byla ženou Jiřího). Autorem textu, který už má charakter cestopisu, byl člen poselstva Šašek, který o sobě tu a tam prozradí, jak se účastnil rytířských klání, která byla provozována, aby Češi ukázali, jak jsou silní a šikovní. Původní český text se nedochoval, k dispozici je pouze pozdní latinský překlad od olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského (1577). Dnes používáme nový český překlad R. Urbánka, in: Ve službách Jiříka krále (viz výše), s. 31–190; nebo Bohumil Ryba – Jaroslav Kolár (edd.), Václav Šašek z Bířkova, Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa, Praha 1974 (edice Slunovrat).

Tuto cestu popsal ještě druhý člen delegace – Gabriel Tetzel z Norimberka. Připojil se k poselstvu až tam a byl připojen k ostatním asi proto, že měl větší zkušenosti s takovým cestováním a diplomatickým jednáním. Patřil k bohatým vrstvám norimberského měšťanstva, takže měl jiné životní zkušenosti než Šašek, a proto hleděl na události z jiného zorného úhlu, všímal si odlišných detailů, zajímaly ho jiné skutečnosti než zemana z českého venkova. Nicméně oba prožili stejné chvíle, a je proto zajímavé porovnat si obojí zápis. Tetzlovy poznámky znal již Urbánek (užil je v poznámkovém aparátu své edice), v úplnosti ale byl tento deníček vydán až nedávno: Lenka Líbalová (ed.), Gabriel Tetzel: Cestovní deník Lva z Rožmitálu a na Blatné 1465–1467, Olomouc 2003.

Paralelní cestopisy = při jedné cestě zapisují současně dva účastníci.

Poslední čtvrtina 15. století přináší do českého prostředí hned tři cestopisy popisující pouť do Svaté země. Shodou okolností jejich autoři náleželi ke třem různým konfesím, které v zemi existovaly. K této době: Bohumila Cymbalak Jankovská, Cestování v době jagellonské, Historický obzor IX-X, 2008, s. 220–226.

Martin Křivoústý podnikl cestu do Jeruzaléma jako první z nich, asi v r. 1477. Byl bakalářem z pražské univerzity a utrakvistickým knězem. Text napsal latinsky, sám jej zřejmě i přeložil do češtiny. Tomuto překladu a jeho srovnání s dalšími cestopisy se věnuje: Jaroslav Kolár, České znění Cesty do Jeruzaléma Martina Křivoústého, in: Strahovská knihovna 18–19, 1983–84, s. 67–95.

Martin Kabátník († 1503) byl členem Jednoty bratrské, sboru v Litomyšli, kde se živil jako krejčí nebo kloboučník. Na cestu do Svaté země se vydal v rámci výpravy organizované Jednotou. Čtyři bratří si rozdělili cíle, kde měli hledat pozůstatky prvotní církve (jedině od Martina se dochoval záznam o cestě): Martin Kabátník směřoval do Malé Asie a Egypta (nejel obvyklou cestou z Benátek po moři, nýbrž šel přes pevninu), Lukáš Pražský do Řecka, Valašska a Turecka, rytíř Mareš Kokovec do Ruska a Kašpar z Braniborské marky do Cařihradu. Finančně je podpořil Bohuš Kostka z Postupic, královský mincmistr. Kabátníkova cesta trvala od března 1491 do listopadu 1492. Navštívil Konstantinopol, Jeruzalém, Damašek a Káhiru. Vracel se zklamán, že Palestina je zaslíbena židům. Radil proto věnovat se zbožnosti a nejezdit nikam. Stěžuje si na strasti cesty, ale chválí některé skutečnosti (skvělé lázně v Káhiře; prostor Božího hrobu a toleranci Arabů). Svůj text diktoval (jako negramotný měšťan) litomyšlskému notáři Adamu Bakaláři; cestopis byl tištěn v r. 1539 a 1542, i později. Dnes se užívá edice: Martin Kabátník, Cesta z Čech do Jerusalema a Kaira r. 1491–1492, ed. Justin V. Prášek, Praha 1894, do nové češtiny převedl týž, Praha 1901.

Jan Hasištejnský z Lobkovic (1450–1517) byl katolík, bratr humanisty Bohuslava Hasištejnského. Cestu do Palestiny vykonal v r. 1493 (využil služeb tamějších františkánů observantů, kteří provozovali „turistickou kancelář“, průvodcovské služby pro přijíždějící poutníky), na stejné lodi jela řada dalších poutníků z jiných zemí – existují „paralelní cestopisy“. Hasištejnský sepsal cestopis r. 1505. Otištěn byl až v novověku. Vydání: Jana Hasištejnského z Lobkovic Putování k svatému hrobu, ed. Ferdinand Strejček, Praha 1902, do nové češtiny převedl Fr. Maleček, Praha 1907.

Novou dimenzi do cestování přinesl objev Ameriky. Zprávy o tom se už mohly šířit tiskem a některé tisky se dostaly do Čech, resp. zde vznikly: jeden tisk vyrobila oficína Mikuláše Bakaláře (zv. Štětina) v Plzni, který na podporu cest do Palestiny vydal také:

1498 Traktát o zemi Svaté a Život Mohamedův, oboje zpracoval podle Bernharda Breidenbacha (Opusculum peregrinationum ad sepulchrum Christi, což byla taková příručka pro poutníky);

1506 Spis o nových zemích a Novém světě (Faksimile a výklad plzeňského tisku Mikuláše Bakaláře z r. 1506, ed. P. Kneidl, Praha 1981). Obsahem je list Ameriga Vespucciho Lorenzu Medicejskému, který koloval jako leták, o zážitcích z plavby v l. 1501–02.

 

K dispozici máme také jinou faksimili: Pero Vaz de Caminha, Dopis králi Manuelovi o nalezení Brazílie, ed. M. Malechová, Praha 2000, doslov: Simona Binková (o Cabralovi 1500)

 

Literatura obecnější s ukázkami textů:

Cesty do Svaté země. Ze starých českých cestopisů vybral a upravil Jos. Dostál, Praha 1948

Guillebert de Lannoy, Cesty a poselstva, k vyd. připravili Jaroslav Svátek – Martin Nejedlý – Olivier Marin – Pavel Soukup, Praha 2009

Kunský Josef, Čeští cestovatelé I-II, 1961

Martínkovi Jiří a Miloslav, Kdo byl kdo (Naši cestovatelé a geografové), Praha 1998

Miller Václav, Výběr textů ze starší české literatury předbělohorského období (1471–1620), I, Cestopisná, memoárová a dějepisná literatura, Ústí n. L. 1991

Ohler Norbert, Cestování ve středověku, 2003

Svátek Jaroslav, „Do té země jsem přijel, ale zase ji rychle opustil...“. Návštěva burgundského cestovatele Guilleberta de Lannoy v husitských Čechách, MHB 11, 2007, s. 195–210

Svátek Jaroslav, „Je to bezesporu trápení cestovat touto zemí v takové zimě." Andaluský rytíř Pero Tafur v Čechách, ve Slezsku a na Moravě (1438-1439), Studia mediaevalia Bohemica 6/2, 2014, s. 275-288

Tichá Zdeňka, Jak staří Čechové poznávali svět. Výbor ze starších čes. cestopisů 14.–17. stol., Vyšehrad 1985 (s úvodem a antologií)