Pro jagellonské období jsou k dispozici jak prameny úřední, tak literární.

Literární díla si představíme v další lekci, dnes převážně k úředním dokumentům.

Úřední prameny rozdělíme do tří skupin:

I. listiny celostátního významu – závažné dokumenty řešící situaci v jednotlivých oblastech politického a náboženského života v zemi:

1. stavovství a s ním související usnesení:

V průběhu 15. století se země České koruny vyvinuly do podoby stavovské monarchie. To znamená, že se zformovaly stavy (sociální vrstvy, korporativně organizované, hájící vlastní stavovské /sociální/ zájmy již na určitém právním základě; nejedná se už jen o šlechtu). Všechny stavy dané země označujeme jako stavovská obec (nebo stavovská opozice). Stavovská obec se spolupodílí s panovníkem na zákonodárné, výkonné a soudní moci v zemi (společně vytvářejí a vyhlašují zákony, společně vládnou).

Stavy v Českém království: panský, rytířský a městský (královská města).

Nástroje pro získání podílu na vládě a moci – stavovské instituce: zemské sněmy, zemský soud, královská rada, nejvyšší zemští úředníci.

Stavy se uzavřely (stanovily pravidla pro přijetí nových příslušníků): v Čechách 1497/1501 (47 starobylých rodů), na Moravě 1480 (15 starobylých a 8 mladších rodů).

Jedním z projevů stavovského sebevědomí bylo ustavení komise, která měla připravit a natextovat zemský zákoník. V jejím čele stál Albrecht Rendl z Oušavy a výsledkem jejich aktivity bylo Vladislavské zřízení zemské – soubor zemského práva, schválený 1500 sněmem a 1502 panovníkem, králem Vladislavem II.

VZZ vyvolalo odpor měst, kterým nebyl přiznán aktivní hlas na zemském sněmu. Spory mezi městy a šlechtou se týkaly i narušování městských ekonomických monopolů (např. vaření piva) a soudních kompetencí. Hlas na sněmu získala města už v r. 1508, ostatní sporné body ale zůstaly. Nepřátelství narůstalo, města začala zbrojit. Nakonec ale ke střetu nedošlo, v roce 1517 byla uzavřena Svatováclavská smlouva. Vznikla pod hrozbou selského povstání (1515 v Uhrách povstání Jiřího Dóži, 1517 vzbouření na Křivoklátsku). Smlouva mezi šlechtou a městy obsahovala především řešení rozdělení soudních kompetencí mezi zemským a městskými soudy.

Stavovské sebevědomí se nejvýrazněji projevovalo při volbě a nástupu nových panovníků, podmíněném volební kapitulací (sledovali jsme je v 2. lekci LS).

 

2. církevní a náboženské poměry:

České království bylo konfesně rozděleno, soužití mělo klidná období (F. Šmahel mluví o „toleranci z nutnosti“) i chvíle konfliktní. V roce 1483 přerostl konflikt v druhou pražskou defenestraci. Situaci se podařilo urovnat až po 2 letech, kdy na zemském sněmu v Kutné Hoře byla v březnu 1485 uzavřena tzv. Kutnohorská smlouva, která stanovila podmínky soužití konfesí.

Kutnohorská smlouva se týkala utrakvistů a katolíků. Mimo tento zákon zůstala nedávno ustavená Jednota bratrská. Představovala radikální směr utrakvismu. Proto byla trnem v oku již od dob krále Jiřího (první perzekuce 1461). Vžilo se pojmenování jejích členů „pikarti“. Proti Jednotě vydal Vladislav II. 25. 7. 1508 nařízení – Svatojakubský mandát. Královský příkaz žádal zrušení a potlačení bratrských sborů, zakazoval jejich činnost. Vrchnosti, které měly na svých panstvích členy Jednoty bratrské, se nechtěly těchto poddaných vzdát a pronásledovat je. Proto Jednota trvala dále, ale mimo zákon, a to až do r. 1608, kdy ji legalizoval Rudolfův majestát.

II. Písemnosti doprovázející politická jednání a komentující události

1. Politická korespondence: jako příklad uveden list Zdeňka Lva z Rožmitálu Jindřichu Švihovskému z Rýzmberka, psaný 17. 9. 1526 z Pražského hradu. Popisuje podrobnosti o bitvě u Moháče a informuje o chystaném zemském sněmu. Je to ukázka šíření zpráv o významných událostech a politickém jednání předních příslušníků panského stavu.

2. Po smrti Ludvíka Jagellonského se na volbu nového krále připravovalo víc kandidátů (zazněla jména 11 osob z domácích rodů i ze zahraničí). Mezi nimi byli i saští vévodové z obou linií (albertinské a arnoštovské). V ukázce instruuje Jan Fridrich Saský, syn kurfiřta Jana (z arnoštovské větve), svého otce o situaci v Praze a okolnostech nadcházející volby nového krále. Doporučuje vyslat poselstvo do Prahy, aby hájilo zájmy Wettinů, předneslo přednosti saské kandidatury, a uvádí argumenty, kterými mají odradit od volby ostatních kandidátů.

Oba dokumenty jsou přístupné ve dvou hlavních edicích listinného materiálu pro konec středověku, resp. začátek raného novověku:

Archiv český

Sněmy české

III. dokumenty k ekonomickému a sociálnímu vývoji

Druhá polovina 15. stol., zvl. období jagellonské přináší ve větší míře nové typy písemností týkajících se nižších vrstev společnosti. Poddaných se dotýkaly dosud listiny na zákupní právo (při venkovské kolonizaci) a urbáře (soupis povinností poddaných vůči vrchnosti); upravit zacházení s poddanými se pokusil Karel IV. ve své Maiestas Carolina (1355); městských středních vrstev se týkaly písemnosti cechovní a kupecké počty. Dokumenty konce středověku upravují osobní postavení poddaných.

Nařízení stran pohybu poddaných vydával král i zemské sněmy: ukázkou je zákaz přijímání zběhlých poddaných (1487) a mandát Vladislava II. z r. 1497. Stanovuje podmínky pro odchod poddaného od jedné vrchnosti k druhé nebo do města.

S tím souvisí i další dokument: výhost nebo zhost – doklad pro odcházejícího potvrzující, jak je vyrovnán se svou dosavadní vrchností. Jen s takovým listem mohl poddaný legálně opustit dosavadní vrchnost.

Jinou kategorii představují holdovní listy: jsou to výhružky poddaným např. ze strany loupeživých rytířů, kteří jimi žádali výpalné, vymáhali (většinou neoprávněně) poddanské dávky apod. od poddaných jiné vrchnosti.

Poslední skupina pramenů obsahuje ukázky ze světa nájemních manuálních pracovníků, řemeslníků a kupců: přijímání pacholků do panských služeb; úprava mezd nádeníků, tovaryšů, řemeslníků; záznam o vzpouře tovaryšů proti mistrům cechu kožešníků, a konečně ukázku z příručky pro kupce, která je měla naučit, jak vést účetní záznamy.