Fejeton, který se dochoval ve sbírce pana Povondry, i vypravěčův úvod k němu jsou jedna velká ironie. Mnoho ironického efektu tu dělá jazyk. Čapkův fejeton i úvod k němu připomíná nadnesený jazyk národního obrození, jazyk českých vlastenců a buditelů (zejména těch druhořadých), který se vyznačoval nemalou šablonovitostí. Autor využívá klišé a fráze typu „zdroj zábavy a poučení“, „stověžatá matička Praha“ nebo „úpět pod jařmem sveřepých utiskovatelů“.  

Jak tato a jim podobná klišé a fráze souvisejí s českými dějinami a kulturou? 

Jak se s těmito historickými a kulturními stereotypy, zrcadlenými jazykem našeho národního obrození, vypořádali překladatelé? Vyberte si jednu cizojazyčnou verzi a najděte v ní jazykově, kulturně a/nebo historicky pozoruhodná místa, která na semináři budete komentovat.

Naposledy změněno: pátek, 22. dubna 2022, 10.22