Kronikáři karlovské doby po roce 1378 už nepůsobili.

Václav IV. nemá svého oficiálního kronikáře ani významného autora, který by jeho dobu zpracoval. Vznikla ale celá řada anonymních letopisných záznamů, které dostaly jména podle místa svého novodobého uložení (Chronicon Viennense, Lipsiense, atd.), většinu vydal v 19. stol. Konstantin Höfler, Geschichtschreiber der husitischen Bewegung in Böhmen, I–III, 1856–66. Obdobné letopisné zápisy vznikají i po smrti Václava. Ze všech těchto záznamů a kompilací jsou nejvýznamnější:

Chronicon Universitatis Pragensis (věnuje výraznou pozornost dění na pražské univerzitě 1348-1413 a jejímu podílu na vzniku husitství 1413-1421, v závěru závislá na Vavřinci)

Chronicon Bohemorum (lat. text neznámého křižovníka o čes. dějinách od příchodu praotce Čecha do upálení Jeronýma Pražského r. 1416; z něho se vyvinula 1. redakce Starých letopisů českých)

Chronicon veteris collegiati Pragensis = kronika Starého kolegiáta, popisuje obd. 1419-1441, psal kališník, asi mistr UK (kolegiát = příslušník univerzitní koleje), vycházel z východočeské větve Starých letopisů českých. Identifikace autora nejistá (více návrhů, neověřitelné).

Staré letopisy české: soubor letopisných záznamů, které shromáždil, pojmenoval a vydal František Palacký (poprvé r. 1829, reed. J. Charvát r. 1941 v rámci Dílo F. Palackého sv. II): znal 19 rukopisů. Promyšlená, ale dnes již zastaralá ediční praxe.

          Nové ediční zpracování Petr Čornej et alt., SLČ (texty nejstarší vrstvy), FRB-series nova II, Praha 2003; tíž, SLČ (východočeská větev a některé související texty), FRB-series nova III, Praha 2018.

          Samostatně vydán rukopis R = vratislavský (F. Šimek a F. M. Bartoš 1937) a rukopis G = křižovnický (F. Šimek a M. Kaňák 1959).

          SLČ vznikaly v několika časových vrstvách, nejprve v Praze, pak ve východ. Čechách (asi Hradec Králové) a znova v Praze. Autoři různých směrů utrakvismu; dnes známo přes 30 rukopisných jednotek. Mladší vrstvy (od konce 15. stol. do 1539 a opisy z poč. 17. stol.) čekají na moderní vydání.

1. redakce vznikla 1432 (latinsky; psal konzervativní husita ze Starého Města pražs.), Chronicon Bohemorum doplnila o období 1419-1431, záhy prodlouženo do 1440 a přeloženo do češtiny.

2. redakce = základní rukopis SLČ (označ. E), přepracovaný 1460 pražským měšťanem (přisuzováno Matěji Loudovi z Chlumčan): zůstává u roku 1440, ale analistickou formu přepracoval do formy kroniky.

3. vrstva – přičleněny deníkové záznamy pražského utrakvisty z let 1436–1448.

4. vrstvu představuje druhá větev SLČ, vycházející také z Chronicon Bohemorum, psána ve východních Čechách, asi v Hradci Králové, obsáhla léta 1416–1441 (přičítána mj. měst. písaři Janu Krušinkovi)

5. ve 40. až 70. letech další 2 pokračování obou větví: ve VČ l. 1442-1461; v Pze 1448-70

6. koncem 15. stol. se obě větve spojily (snad nejvyšší písař Nového Města praž. Matouš z Chrudimi), dovedeno do r. 1527 (úpravy i starších partií, interpretační posuny)

7. nejmladší partie sahají do r. 1539 (letopis měšťana NMp 1492–1539, ed. in Pražs. sborník hist. 17, 1984)

8. oživení zájmu poč. 17. stol., nové opisy (např. rkp M) – některé obsažnější než předlohy: beletrizující fabulace, nikoli nová fakticita.

           

Z děl, která mají svého autora, je třeba se seznámit s těmito tituly a osobami:

Petr z Mladoňovic († 7. 2. 1451) – absolvent UK – bc. 1409 (snad žák Husa), mistr 1416, působil na UK, 1448 se sblížil s Janem Rokycanou, názorově se vyvinul směrem ke konzervativnímu kališnictví. Byl v doprovodu Jana Husa do Kostnice, jako písař pana Jana z Chlumu zaznamenal průběh procesu:

Relace o Mistru Janu Husovi: průběžné zápisy odesílány do Prahy, konečná redakce 1416; vlastní text prokládán dokumenty – vč. Husových dopisů; není to kronika, nýbrž úřední relace, která přepracována i pro potřebu hagiografickou a liturgickou (Passio Ioh. Hus = liturgický text pro svátek mučedníka)

Vyprávění o Mistru Jeronýmovi Pražském: sepsal později podle vzpomínek, úředních dokumentů a svědectví Čecha, který v Kostnici zůstal a exekuci viděl.

Vydáno: V. Novotný, FRB VIII, už dříve Höfler I a Palacký (Documenta mag. Ioh. Hus), české překlady v knižních publikacích:

          Hus a Jeroným v Kostnici, ed. M. Nedvědová, úv. F. Graus, Praha 1953

          Petra z Mladoňovic Zpráva o Mistru Janu Husovi v Kostnici, ed. Z. Fiala, Praha 1965

          info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_z_Mlado%C5%88ovic

          (jedna oprava: Petr nebyl přítomen popravě Jeronýma, byl už zpět v Čechách)

Vyprávění Petra z Mladoňovic (s oslavnou tendencí) možno konfrontovat se zápisy zahraničních (katolických) autorů:

Ulrich Richental (1360–1438) – kostnický měšťan, syn městského písaře, pověřený různými úkoly od měst. rady; sbíral zprávy a zajímavosti o dění za koncilu, ve 20. letech sepsal kroniku (německy), kde se věnuje na několika místech i Husově kauze. Kronika v 60. letech vícečetně opsána a iluminována (reprezentace města i prodej zájemcům) – dnes tyto rukopisy, uložené po celém světě (v Praze 2 rkpy, Německo, Vídeň, USA), jsou vítaným zdrojem faktografie a ilustračního materiálu (život ve městě, složení účastníků, podoba ceremonií atd.). O samotném jednání a soudních procesech ale moc informován není.

Poggio Bracciolini (1380–1459) – italský humanista, na koncilu jako papežský tajemník. Byl přítomen upálení mistra Jeronýma Pražského a napsal o tom v dopise příteli Leonardovi z Arezza (v 19. století vznikl podvrh předstírající, že obdobně popsal osud Jana Husa).

Vavřinec z Březové (* asi 1371, † po 6. 7. 1437), vladyckého původu, studia na UK – bc. 1389, zapsán na PF, zaměst. V kanceláři Václava IV., za HR v kanceláři Nového Města pražs., naposledy doložen 6. 7. 1437. Životopisné údaje a další díla viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vav%C5%99inec_z_B%C5%99ezov%C3%A9

Byl literárně činný, vedle nejistých děl možno jmenovat práce, kde autorství potvrzeno:

překlad cestopisu tzv. Mandevilla

česká úprava Snáře

Světová kronika sepsaná na přání král. komorníka Jana Smolíka, česky, podle lat. předloh, nedokončená

Carmen insignis Coronae Bohemiae (Píseň slavného Království českého) = skladba o vítězství husitů u Domažlic

Husitská kronika (zachycuje obd. 1414 – do poč. 1422; hlavní pramen pro poč. husitství; z pozice utrakvismu umírněného, nejvíc o Praze, kde působil; zavedení laického kalicha je mu počátkem nových dějů, o nichž chce psát; narůstající kritika táboritů); dochováno několik lat. rkpů a stč. překlad z konce 15. st., datace: 1. redakce po 1427, 2. redakce 1431-33 – paralelně se vznikem Biskupcovy kroniky, jako polemika s tábory.  

ed. J. Goll, FRB V (lat. a stč.), novočes. překlad F. Heřmanský (1954 a 1979).

 

Bartošek z Drahonic (* kol. 1390, † 4. 10. 1443) – vladyckého původu (Drahenice u Březnice, Podbrdsko), straník Zikmunda Lucemburského, voják, v družině Hanuše z Kolovrat, od 1424 na Karlštejně jako člen posádky nebo (?) karlštejn. man, v závěru života téměř osleplý – nemohl bojovat, začal psát:  

Kronika zachycuje léta 1419-1443; ze stanoviska katolického, neumělá latina – ale přeci musel mít školní základ!, vysoká informační hodnota v oblasti vojenství a válečných událostí.

ed. J. Goll, FRB V; překl. Kamínková in: Ze zpráv a kronik doby husitské, 1981; k autorovi: https://cs.wikipedia.org/wiki/Barto%C5%A1ek_z_Drahonic

 

Mikuláš Biskupec z Pelhřimova († po 1452, asi 1459 ve vězení Jiřího z Poděbrad) – syn pelhřimovského měšťana, bakalář svob. um. na UK Praha 1409; farář v Kondraci, od 1420 „biskup“ táborský, sídlo v Písku; ve 30. a 40. letech sestavil postupně:

Chronicon causam sacerdotum Thaboriensium continens et magistrorum Pragensium eiusdem impugnationes = Kronika obsahující kauzu táborských kněží a útoky pražských mistrů na ně (sleduje teologickou rozepři mezi pražským a táborským centrem husitů let 1415-1444 s předehrou počátků husitství, je na pomezí mezi kronikou a souborem dokumentů a polemických náboženských traktátů). České vydání – výtah in: Ze zpráv a kronik doby husitské, 1981, s. 291-315;

Vyznání a obrana táborů – sestavil táborskou konfesi (vydal A. Molnár)

o autorovi: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikul%C3%A1%C5%A1_z_Pelh%C5%99imova

 

Jiné narativní texty:

Jan z Příbrami, Život kněží táborských (vydal Jos. Macek 1951, nově Jarosl. Boubín 2000): protitáborský pamflet, náboženská polemika, nenávistné, pomlouvačné ze strany autora

 

Liber diurnus de gestis Bohemorum in concilio Basiliensi (1433) = deník o činech Čechů na koncilu basilejském, autor neznámý, husitský kněz, člen poselstva, straník táborů a sirotků, osoba z okruhu Prokopa Velikého (Petr Němec ze Žatce ?)

ed. F. Palacký, Monumenta conciliorum I, 1847; česky F. Heřmanský, Deník Petra Žateckého, 1953; zařazeno též in: Ze zpráv a kronik doby husitské, 1981 (I. Hlaváček)

 

Historická relace: rozsáhlejší zpráva o aktuální události, předávaná ústně, prostřednictvím letáků, posléze zařazená např. do letopisu, kroniky. Vzniká jako „aktualita“, nebo jako „zpráva ze služební cesty“ – úřední relace poselstva. Příklady:

Zpráva Petra Mladoňovice (viz výše)

Vyprávění o zajetí a popravě Jana Želivského, radikálního kazatele na Novém Městě pražském (jaro 1422) – vešlo do SLČ

 

Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, čeledínu krále Václava. Tematicky sice patří k HR, vznikem ale je mladší (60./70. let). Podle názvu kronika, obsahově ale spíše historizující beletrie, která zahajuje vytváření mýtu velkého vojevůdce. Vydána tiskem opakovaně.