Vznik: dosud se předpokládal vznik před Karlovou korunovací čes. králem r. 1347 (dataci odmítl V. Žůrek, považuje text za mladší)

Dochování: lat. text i české překlady, často v rkpech společně s Vita Caroli

Edice a rozbor Jos. Cibulka (1934), české vydání Anežka Vidmanová (2000), trojjazyčně (lat., stč. i novočeš.) Jiří Kuthan (2009), české kritické vyd. Martina Jamborová (2021)

Geneze korunovačních řádů:

Byzantský zvyk korunovací převzal Karel Veliký a spojil jej se zvykem Franků – pomazání panovníka.

10. st. – vznik trojí linie řádu korunovací: římsko-německá, francouzská a anglická

do 13. stol. v Říši ottonský řád

1307 – nová tzv. Cášská formule (podle ní korunován Karel na řím. krále 1346)

1328 – nový řád také ve Francii při nástupu linie Valois – s tím se seznámil ve Francii, byl přítomen okázalé korunovaci Filipa VI.

Karel IV. vytvořil novou redakci korunovačního řádu pro české království:

použil ottonský řád (v Říši již nepoužívaný, ale zřejmě tradiční pro korunovace Přemyslovců mohučským arcibiskupem),

zachoval některé prvky, jiné nově zavedl – těžko rozlišit, co z tohoto kam patří:

průvod na Vyšehrad v předvečer korunovace, nešpory u sv. Víta, průvod do královy ložnice; ráno obřadné oblékání a průvod do chrámu, obřad vykoupení meče;

doplnil některé franc. prvky (přijímání podobojí, svěcení korouhve) a vlastní texty liturgické. Více franc. vlivů je patrných v řádu pro královnu.

Popisy Karlovy pražské korunovace:

František Pražský a Beneš Krabice

Ordo ad coronandum regem Bohemorum (řád korunování krále)

Ordo ad benedicendum reginam (řád požehnání královny)

Johannes Porta de Annoniaco, kaplan kardinála Petra Columbaria, který korunoval v Římě Karla císařem v zastoupení papeže r. 1455, popsal tuto korunovaci (Liber de coronatione Karoli IV.)