- literární činnost panovníka (Vita Caroli)

- oficiální historiografie (Pulkava)

- světová kronika (Marignola) – poprvé domácí a nový koncept: (Neplach)

- hledání nové koncepce českých dějin (Pulkava)

- kronikářství v lidovém jazyce a verších (Dalimil)

- knížecí kronikářství – hledání starobylého původu (využito u Marignoly)

- městské dějepisectví (v Itálii již 12.-13. st.; v Německu 14. st.; v Č. až 15. st.)

- humanismus: ve 14. st. jen Itálie…  

 

Oficiální historiografie

= díla, která obhajují nároky panovníka (osobní, státní, na území), výkladem o starých časech vysvětlují a ospravedlňují vládu současných vladařů, zachycují jejich co nejpříznivější obraz, panovníkovi věnována, nebo na jeho přání sepsána; psaní na objednávku

 

Vznik v Anglii a Francii od 13. století:
Grandes Chroniques de France: přeloženy do francouzštiny 1274, vedené francouzsky v kapetovském klášteře St. Denis u Paříže jako úřední král. historiografie; 1477 vytištěny. Mohly být inspirací Karlovi IV.: pověřil Přibíka Pulkavu sepsáním českých dějin a vyzval Jana Marignolu k sepsání světové kroniky, do níž měl začlenit i české děje. Další díla mají ke Karlovi volnější vztah (iniciativa z druhé strany – František Pražský svoji kroniku pro Karla přepracoval; Beneš Krabice se také snažil zalíbit). Otázka, jak se mu pak líbily výsledky…

 

Světová kronika

Po rozkvětu v 11.–12. stol. (např. i Ota Frisinský)[1] se mění charakter: rozvíjející se scholastika třídí fakta – dějinnou látku užívá pro potřeby školní a kazatelské – sestavují se encyklopedie:

Vincenc z Bauvais – Speculum maius (velké zrcadlo), složené podle oborů: speculum nature, doctrinale, historiale. Na takové schéma převáděny i kroniky světové:

Martin Opavský (Polonus), dominikán, †1278, bezduché schéma 2 souběžných sloupců, každý rok 1 řádek

Flores temporum (františkánská konkurenční příručka)

Toto schéma napodobil Neplach

 

Kronikářství v národních jazycích

Protiváha k suchým příručkám, četba šlechty: verš a nár. jazyk – vhodné k předčítání.

Příklady z německé oblasti:

Eike von Repgow: Saské zrcadlo (souhrn severoněmeckého práva) a saská kronika (nerýmovaná, v dolnoněmčině, 30. léta 13. stol.)

Jakub z Maerlantu: nejstarší veršovaná dolnoněmecká kronika nizozemská, kol. 1285

Otakar Štýrský, veršovaná kronika z 2. desetiletí 14. stol., hornoněm.

k nim se řadí Dalimil


[1] Ota z Freisingu, Historie aneb O dvou obcích, překl. P. Černuška – J. Malá – J. Nechutová, předml. J. Nechutová – M. Wihoda, Praha, Argo 2017, 460 s.