Literární tvorba panovníka je výjimečný úkaz, ale v rodině Karla byla určitá tradice:

básníci Václav II. (děd) a Václav vév. Lucemburský (bratr)

Karlovi se přičítá:

Vita Caroli (Vlastní životopis)

Legenda o sv. Václavu, obsahuje i translační část. Autorství doloženo rukopisy, kronikou Pulkavovou a odkazem v Liber viaticus Jana ze Středy; Znal ji i Marignola

Morality (meditace biblického židovského krále Sedechiáše o morálně náboženských otázkách – přerod bezbožného v mudrce poučeného životem, další výklady na Starý a Nový zákon; podobnost s meditativní částí Vita Caroli)

Knížecí zrcadlo = 2 dopisy: syn žádá radu otce, ten radí, jak vládnout – aplikováno na Václava a Karla, jemu připisované, ale nejspíš neprávem.

korespondence s ital. osobnostmi (Cola di Rienzo, Francesko Petrarka, pap. Kliment VI.) není jen úřední nebo osobní, má literární přesah

kronika česká Přibíka Pulkavy – spoluautorství Karlovo odmítnuto, ale byl iniciátorem

státní dokumenty:

Řád korunování českého krále a řád požehnání královny

Maiestas Carolina

 

Edice: Karel IV. Literární dílo, Praha Vyšehrad 2000 (úvod Anežka Vidmanová)