Hagiografie

Dosud legendy k 4 hlavním domácím světcům: sv. Václav, Ludmila, Vojtěch, Prokop;

od 13. stol. přibývají nová díla domácí produkce – zvláště o domácích světcích:

Hroznata († 1217), zakladatel a člen premonstrátského kláštera v Teplé a ženského konventu v Chotěšově (pro svoji sestru Vojslavu). V Teplé sepsána v 50. letech 13. stol. Vita fratris Hroznatae (lat., faktografie ověřitelná listinami, Jarlochovou kronikou, klášterními nekrologii a anály (osobou se zabývá Petr Kubín, monografie r. 2000, s edicí legendy)

Anežka († 1282), dcera P.O.I., zakladatelka špitálu a posléze řádu křižovníků s červenou hvězdou, abatyše kláštera klarisek Na Františku. Legendu Vita Agnetis sepsal bratr minoritského kláštera tamtéž, asi 1330, snad v souvislosti s pokusem o její kanonizaci, iniciovanou Eliškou Přemyslovnou. Text dochován v rukopisech společně s listy (dopisy) sv. Kláry Anežce.

Ve 14. stol. se objevují další světci, i nové texty ke světcům již tradičním:

Prokop, zakladatel sázavského benediktýnského kláštera, Vita maior (čerpá ze starší Vita minor z 13. stol.) a z ní odvozená staročeská veršovaná Legenda o sv. Prokopovi;

Kateřina (Alexandrijská), podle legendy křesťanská mučednice kolem r. 300, staročeská veršovaná legenda vykazuje prvky moravského nářečí;

Život poustevníka Vintíře (měl působit na Šumavě v 11. stol., část textu podle předlohy – podle legendy o sv. Gothardu, druhá část od českého autora);

Život sv. Ivana (závislé na legendě o Vintířovi; pozdní sepsání, snad až husitská či pohusit. doba: zrůrazňuje, že sv. Ivan a sv. Ludmila přijímali podobojí)

Sv. Václav – nová redakce legendy, autorství Karla IV.

 

Objevují se soubory legend, nejznámější:

Jakub de Voragine, Legenda aurea (Zlatá legenda, konec 13. stol.).

Pro české prostředí přeložena do stč., doplněna o české světce, známa pod jménem:

Pasionál (Passionale), vznik 1357, z podnětu kancléře Jana ze Středy (dvojí vydání od Anežky Vidmanové)

 

Nové prvky: mění se ideál světce – místo světce řeholníka dostává přednost ideál rytířský; na příkladu sv. Václava je pozorovatelný posun od světce-mučedníka k světci – křesťanskému panovníkovi. Ideál ženy-světice se přizpůsobuje kultu ženy ve dvorské kultuře, a uplatňuje se mystická a asketická zbožnost (viz sv. Anežka).

 

Životopisy světských osob

Mimořádný případ představuje autobiografie panovníka – známy jsou spisy králů

aragonského Jakuba – Jayme I., 13. stol., Kniha o hrdinských činech;

francouzského Ludvíka IX., 13. stol., poučení pro syna Filipa (III.)

Mezi nimi vyniká Vita Caroli Karla IV. Lucemburského, krále řím. a čes.