Karel IV. – nastoupil na základě otcovy závěti (IX´1340) a přijetí sněmem (VI´1341).

Václav IV. – volen a korunován za života otce jako dvouletý (1363), nastoupil bez kapitulace, ale později za krize (po zajetí 1394) přistoupil na podmínky panské jednoty: rozdělení moci mezi krále a panstvo, což se stalo základem pro další dohody v průběhu pokračujícího boje s panskou jednotou a bratry/bratranci, 1396 rozhodčí výrok Zikmunda a Jošta vyhlásil výlučné právo panstva obsazovat nejvyšší zemské úřady, omezení možnosti krále ovlivnit skladbu královské rady, vláda pouze s účastí rady. Na výrok se odvolává i mírová smlouva krále a panské jednoty v r. 1401.

Zikmund – po smrti bratra (16. 8. 1419) byl jediným dědicem trůnu (Václav bezdětný; Jan Zhořelecký † 1396, jediná dcera provdaná; bratranci Prokop † 1405 neženatý; Jošt † 1411 bez dětí). Zikmund nebyl přímý potomek, ale nástupnické právo bylo zakotveno v Karlově nástup. řádu, vydaném asi bez souhlasu šlechty – proto panstvo využilo situace:

Srpen 1419 – vypracovali páni podmínky přijetí Z., zahrnuty byly i požadavky měst. Předali je v Brně, kde se s nimi Z. sešel, ale král je zřejmě vyhnal, ponížil. Začala se formovat opozice a situace dospěla k revoluci…

Druhá fáze jednání začíná od 1428/29; svatovalentinský sněm v III´1434 formuloval 14 podmínek přijetí (neobnovovat kláštery, zrušit zástavy korunního majetku, připojit Moravu k Čechám, uznání 4 artikulů, obnova UK, česká kázání, bezúročné půjčky od židů, potvrzení zvolených biskupů, účast rytířů při vedení desek zemských, nerestituovat statky získané kališníky, vyloučení Němců a cizozemců z úřadů, podkomoří z řad pražských měšťanů atd.). Další jednání vedla ke stvrzení Zikmundova závazku 6. 1. 1436 ve Stoličném Bělehradě = označení „císařská kompaktáta“: neudělí círk. beneficia cizincům, nikdo nebude souzen mimo zemi, podjednou budou trpěni jen v místech, kde není aktuálně kalich, Z. se postará o potvrzení zvolených biskupů, kteří budou voleni stavy a kněžstvem, arcibiskup má světit obojí kněží, kompaktáta budou platit i pro Moravu atd.; v Jihlavě 1436 vydal stavům další privilegia – stvrdil volbu Jana Rokycany a velké privilegium stavovských svobod – přijal zhruba to, co na něm bylo 1434 požadováno = volební kapitulace. Zikmund přijat 14. 8. 1436 na jihlavském náměstí – podle R. Urbánka nastoupil ne jako dědic, ale na základě smluv a ústupků.

Ani jeho nástupcům nebude stačit legitimní nárok:

Albrecht II. – zasnouben s Alžbětou 1411, sňatek 1422, neměl být ale přijat jako dědic (na základě nároků jeho manželky, která nemohla samostatně vládnout), nýbrž volen: volební akt strany rakouské proběhl 26. 12. 1437, a byla předložena volební kapitulace jako podmínka nastoupení na trůn.

Ladislav Pohrobek – čeští zástupci trvali na volitelnosti, vedlejší země ho přijaly jako dědice. Podmínky přijetí vyjednávalo poselstvo čes. sněmu v Rakousku s Oldřichem Celským v X´1452 (základní podmínkou bylo potvrzení kompaktát a uznání Rokycany, neplatnost Fridrichových zápisů a potvrzení královských zástav. Plnomocníci Ladislava vše slíbili.

Jiří z Poděbrad – jedině u něho čisté uplatnění práva české šlechty volit panovníka, bez kapitulace (ale získával hlasy kupováním a složil slib uher. biskupům ohledně poslušnosti papeži).

Vladislav Jagellonský – jako nástupce vyhlídnut již Jiřím (1469), jednání s králem Kazimírem IV. 1471 (padly podmínky – zaplatit dluhy Jiřího, hájit hranice České koruny, dosáhnout potvrzení kompaktát papežem. Volba na sněmu v Kutné Hoře, požadováno potvrzení podmínek. Vladislav jako první katol. panovník se měl zavázat k dodržování již zrušených kompaktát. Písemně to stvrdil 16. 6. 1471 a byl 22. 8. t.r. korunován u sv. Víta.

Ludvík Jagellonský – nástup zajištěn otcem, korunován r. 1509 (tříletý), vydal korunovační revers, že čeští stavové volili a korunovali Ludvíka o vlastní vůli.

Ferdinand I. – manžel Anny Jagellonské, hledal proto doklad o nároku na trůn; bratr Karel V. mu udělil zemi v léno, ale oboje zamítnuto a stavové prosadili princip volitelnosti, kdežto vedlejší země opět z opozice k Čechům jej přijaly jako dědice. Čeští stavové zvolili Ferdinanda 23. 10. 1526 a prosadili vydání reversu a potvrzení privilegií = poslední skutečná volební kapitulace.

1541 shořely při požáru PH desky zemské a při jejich obnově vydal 2. 9. 1545 Ferdinand I. druhý volební revers, kde otázku volitelnosti upravil podle svých představ.

Ferdinand prosadil volbu svého syna Maxmiliána r. 1549, korunován byl 1562, aniž by se řešila kapitulace. Od Maxmiliána II. už pouze zvyk, že nastupující panovník se zavazoval v určité lhůtě po korunovaci potvrdit práva a privilegia království.

Ferdinand I. odboural to, co bylo od r. 1310 budováno.