Úloha biskupa Vojtěcha ve slavníkovském mincování, Jarmila Hlásková

Mincovní právo českých panovníků vycházelo z jejich svrchovanosti a nepodléhalo říšskému mincovnímu regálu. Jediný zásah ze strany říše se týkal církevních záležitostí.

Přemyslovci razí své stříbrné denáry od pol. 10. století. Vedle nich také razí koncem 10. století rod Slavníkovců, buď ze své svrchovanosti na určitém území, anebo se souhlasem k mincování, pak by se jednalo o právo odvozené. Objevuje se zde však společná ražba biskupa Vojtěcha a knížete Soběslava z 80. let 10. století, denár, který nese na lícní straně nápis HIC DENARIUS EST EPIS(COPI) = to je denár biskupův a na rubu ET LIUBICENSIS DUCIS ZOBEZLAO = libický kníže Soběslav.

Ohledně biskupovy mince se obecně soudí, že se jedná o příležitostnou ražbu denáru, za účelem projevu vysoké církevní hodnosti biskupa Vojtěcha Slavníkovce. Zároveň zdůrazňuje, že není ražbou vládce Boleslava II, jako ostatní denáry. Vyvrací to ovšem doklad tří až čtyř ražebních kolků, které byly použity k ražbě sedmi dochovaných a prostudovaných exemplářů. František Cach jej řadí mezi denáry Boleslava II. Mimořádností mince je zobrazení kaplice v kruhu, která se nenachází na žádných jiných. Dle fabriky a tvaru písma jde zajisté o českou minci. Je tedy možné, že se jedná o spojovací článek mezi přemyslovským a slavníkovským mincováním. Ke konečnému závěru bohužel chybí ražba mince, ztracená roku 1968. Dobře však známe její obrazovou náplň, lícní strana blízká biskupskému denáru a rub s dvojicí vodorovně položených mečů se ztotožňuje s typem mečů Boleslava II.

Nejdůležitější hospodářské a tržní centrum oblasti byl Malín, který byl i společným místem surovinových zdrojů přemyslovské a slavníkovské ražby. Malínské mincování má svá váhová, jakostní a obrazová specifika, která od sebe přemyslovské a slavníkovské ražby neliší. Je tomu připisována prozíravost a snaha konkurovat Přemyslovcům od libického knížete, dále pak snaha co nejvíce těžit z dálkového obchodu. Podoba mohla být ovšem i projevem dohody. Po ztrátě Slezska 986-7 za Boleslava II. a dochází k vládním opatřením a začíná se pochybovat o oprávněnosti slavníkovského mincování, které nebylo zanedbatelné. Jejich produkce se odhaduje na 70 000 kusů. Ztenčují se zásoby stříbra, dochází ke zmenšení a zlehčení denáru. Dochází k ukončení slavníkovského mincování v Malíně, tím i zaniká mincovní shoda obou rodů. Je to patrné na Soběslavových libických ražbách, která zcela vybočují. Neobvyklé náměty jsou brány jako projev politické pohrůžky. Například pravice svírající dýku. Po vyvraždění rodu Slavníkovců dochází k definitivnímu konci jejich mincování. Přemyslovské mincovny pokryjí celou produkci a dochází ke vzniku nových ražeben na Vyšehradě a na Mělníku.

 

Mince biskupa Vojtěcha, Zdeněk Petráň

Zdeněk Petráň začíná stručným přehledem odborných prací, které se týkají mincí biskupa Vojtěcha i slavníkovského mincování. Roku 1887 popisuje poprvé německý numismatik Josef Menadier určité denáry z polského nálezu Bystryca jako Soběslavovy. Nález se nedochoval, známe jej tedy jen z popisu. Český numismatik Eduard Fiala se domníval, že denáry pocházejí od neznámého syna Boleslava II.

Denár s nápisem HICDENARIVSESTEPISCOPI zařazuje Fiala mezi ražby Boleslava II. Josef Smolík, český numismatik, prvně přečetl HIC DENARIVS EST EPISCOPI = tento denár je biskupův, ale zařazuje minci za cizí, jelikož dle něho nebyly u nás biskupské ražby prokázány. Oba vycházejí z toho, že nikdo jiný, než Přemyslovci razit nemohl.

Roku 1923 numismatik Viktor Katz vyjadřuje názor, že dle čitelných opisů a typů jsou mince slavníkovské.

Roku 1929 vedoucí numismatického oddělení Národního muzea v Praze Gustav Skalský ve svém díle Denáry biskupa Vojtěcha Slavníkovce upozorňuje na odlišnosti v opisových textech exemplářů, což svědčí velkému množství vyražených kusů. Jedná se o ražby z širokého časového období. Dále upozorňuje na typickou českou kombinaci obrazové náplně, lícní strana s rukou a na rubu stylizovaná kaplice. Ve své díle rozebírá právo říšských biskupů k ražbě mincí, které bylo zprvu používáno při církevních slavnostech a trzích. Vývoj byl dovršen v 11. a 12. století, kdy většina biskupství vlastnila od panovníka mincovní privilegium, která byla fixována na biskupská sídelní města. Například mincovna Podivín, později převzatou olomouckými biskupy. V roce 1932 Skalský popisuje nález odkrytý u Hluchově u Staré Boleslavy 1931. Na základě, kterého se pokouší rozdělit slavníkovské ražby. Roku 1938 na něho reaguje přední odborník na denárové období Fr. Cach, který upravuje některé informace. Po porovnání kusů nebo odlitků s fotografiemi zjišťuje použití celkem tří párů razidel.

Roku 1966 je otištěna v Numismatickém slovníku práce Pavla Radoměrského, ve které se jedná o popis denárového nálezu z Poděbrad okrytého orku 1936. Nález obsahoval 1276 mincí z toho 130 slavníkovské ražby. V nálezu byl objeven typ s křížem a s rukou. Mince nese nápis ADAL(bertus) (EP)ISCO(pvs) na líci, rubní popis je nejasný. Radoměrský se domnívá, že jde o nový typ denáru biskupa Vojtěcha.

S ním souhlasí archeolog a numismatik Rudolf Turek, který se vyjadřuje k oběma typům. Pokazuje na rozpor Vojtěchovy snahy pouze o činnost pastorační a misijní a na druhé straně ražbu vlastní mince, jako reprezentování mocenských zájmů. Denár HIC DENARIVS EST EPISCOPI považuje za poslední.

Numismatička Jarmila Hásková ve své systematické práci z roku 1975 o vyšehradském mincování 10. a 11. století, považuje toho mincování za slavníkovské. Také považuje počátek slavníkovského mincování za snahu omezení vládnoucího rodu.

Poslední názory na slavníkovské mincování vyslovuje J. Paukert, ohledně denáru HIC DENARIVS EST EPISCOPI říká, že je olámaný a z velmi nekvalitního kovu, což vypovídá o prvotnosti tohoto typu.

Rastislav Nový demonstruje užití epigrafiky v numismatice, v názorech se přiklání k R. Turkovi. Nejasný popis okolo kaplice popisuje jako ET LIVB DVC ZAIZLAOO (et Liubicensis ducis Zaizlao) což by tedy znamenalo Toto je denár biskupa i libického knížete Soběslava.

J. Hásková ve své další práci považuje tento přepis za vyřešený vyvozuje z něho další závěry. Změna titulu libického knížete na titul dux byla přímým popudem k vystoupení přemyslovského panovníka.

Petráňovo shrnutí:

 Vojtěch pravděpodobně využíval mincovního práva po vzoru říšských biskupů, denár ražený v některé pražské mincovně s nápisem Adalbertus episcopus, lze na rozdíl od ostatních absolutně datovat, jelikož vzniká v souvislosti s potvrzením biskupa v úřadu. Ražba této mince byla ovšem brzy zakázána pro Boleslavovu nelibost vůči Vojtěchovi. Proto je tato mincovní emise velmi krátká a reprezentována pouze nálezem od Poděbrad. Denár HIC DENARIVS EST EPISCOPI byl ražen jako jeden z posledních pokusů a o vzdor vládnoucím Přemyslovcům. Problematika nese řadu nezodpovězených otázek a dokud nebudou objeveny nové nálezy nelze říci více.

Na závěr se zmiňuje o práci německé numismatičky Very Hatz z roku 1982, ohledně nálezu na Gotlandu roku 1871. Objevují se zde mince s řadou znaků typických pro české denáry, jako je ruka a kříž. U exempláře je výrazná podobnost Vojtěchovy mince s pražskými ražbami přemyslovskými. Obě mince biskupa Vojtěcha jsou tedy zatím doloženy dvěma unikátními kusy z Česka a Švédska.