Obsahují záznamy o úmrtích, na bázi kalendáře, do něhož připisovány historické záznamy (=základ pro letopisy). Vše směřováno k zajištění liturgie (mše ke světcům, zádušní mše za mrtvé).

Martyrologium – seznam svatých (zpoč. mučedníků = martyrů, později jakýchkoli světců)

Nekrologium – zápisky o dnech úmrtí různých osob; instituce, která je vede, tam zaznamenává osoby, které mají vztah k dané instituci: členové, dobrodinci, významné osobnosti se vztahem nebo bez něho k instituci. Umožňují jako historický pramen sledovat styky a vzájemná spojení či sympatie mezi určitým okruhem osob a danou institucí (kapitula, klášter)

Nejstarší provenienčně české martyrologium s nekrologickými a analistickými údaji =

     Necrologium Bohemicum – je dochováno v rukopise ve vídeňské národní knihovně (cod. 395). Základ záznamů je z poč. 11. stol., bylo doplněno ve 3. ¼ 11. stol. – psáno za Vladislava II., před 1174. V této verzi opsáno jednou rukou ještě v 11. stol. Jsou i mladší opisy. Nekrologium zahrnuje léta 921–1140.

     Martyrologická část má kromě údajů převzatých z předlohy módní světce (sv. Gothard) a české světce (Václav, Vojtěch, Vintíř).

     Nekrologická část uvádí i osoby, které popravil kníže Soběslav r. 1130 (comes Křivosud), a vyvraždění Vršovců. Zdá se, že nekrologium má opoziční charakter a představuje nekosmovskou linii české analistiky. Takto nekrologium interpreroval a vydal je:

František Graus, Necrologium Bohemicum – Martyrologium Pragense a stopy nekosmovského pojetí českých dějin, Československý časopis historický 15/6, 1967, s. 789–810