Urbář

= písemnost vytvářená vrchností pro její evidenci dávek a platů, které jí měly být odváděny poddanými. Je to soukromá evidenční pomůcka, zachycuje důchody z majetku, zatímco vlastnictví daného majetku je pojištěno jinak (listinou, vkladem do úředních knih, příp. jen řadou svědků).

Podkladem pro vznik urbáře mohly být lokační listiny (dokument o založení nebo vysazení vesnice na zákup. právu), v nichž výčet povinností osedlých (poddaných užívajících statky ve vsi).

Urbariální zápis mohl být zaznamenán na jiné písemnosti (např. vnitřní strana desek nějaké knihy, např. liturgické)

Urbář jako samostatná kniha (v mladším období).

Záznam dvojího druhu: pouhý soupis povinností, nebo s přehledem uskuteč. plateb (podle toho, z jaké fáze „úřadování“ se nám zápis dochoval): jako předpis povinností, nebo účet zachycující jejich plnění.

Urbáře na našem území asi od poloviny 13. stol. (souvisí se stabilizací pozemk. vlastnictví, novými právními poměry, přechodem od renty naturální k peněžní). V Porýní jsou starší (od 9. stol.), v Rakousku obdobně od 13. stol.

Nejstarší urbáře z Čech se týkaly majetku církevních institucí. Nejstarší dochovaný zlomek zachytil platy z několika statků pražského biskupství z let 1283-84 (pergamenový dvoulist, vlepený do rukopisu, obsahuje jen soupis povinností). Další dochovány z 1. pol. 14. stol. – urbáře klášterů Pohled (cisterc. u Havl. Brodu), Sedlec u KH (cist.), Roudnice (august. kanov.), Zbraslav (cist.), Osek (cist.). Tyto urbáře zpřístupnil:

Josef Emler (ed.), Decem registra censuum Bohemica – Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými, Praha 1881

Nejstarší urbáře světských vrchností: 1378–1379 – Frýdlant a Rožmberkové