Arcičíšník - jedna z funkcí říšských knížat obsluhujících římského krále/císaře. Od reálné funkce se vyvíjela k čestnému titulu.

  • 1114 – poprvé je jako arcičíšník uveden Vladislav I.
  • 1289 – římský král Rudolf Habsburský potvrzuje, že český král Václav II. a jeho dědicové vykonávají číšnický úřad v říši římské a volí mezi ostatními knížaty římského krále (datace: nony 7+1–4=4) 4. 3. 1289, ed. RBM – listina byla jako úkol v lekci 7

Okolnosti: Rudolf byl Václavovým tchánem (V. II. měl Gutu Habsb.), chtěl si zajistit jeho hlas pro volbu svého syna řím. králem; o arcičíšnictví se nemluvilo v ZBS, až teď je to písemně pojištěno.

Kolegium 7 kurfiřtů:

3 církevní (arcibiskup kolínský, mohučský, trevírský)

4 světští (falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský, český král) – viz vyobrazení (výčet odleva) v Balduineu (Balduin, arcib. trevírský, kresba 1341, ulož. v zems. arch. v Koblenci) – volba Jindřicha VII. Štaufského (1220)

  • 1298 – římský král Albrecht I. vyznává, že čeští králové mají právo užívat královskou korunu v přítomnosti císaře, ale nemají císaři v koruně přisluhovat jako říšští číšníci. Událost z Norimberku 15. 11. 1298 nemá být pro to precedentem – opilecká taškařice nebo státoprávní jemnocit Václava II.? (rozlišení královské a arcičíšnické hodnosti)