Problém pravosti listin a jejich dochování
Originál (pravá listina, vydal ji ten, ke komu se hlásí) – opis (v rámci konfirmace, nebo jinde): insert (příp. s úpravou slohu, nebo i obsahu, takové úpravy se označují jako interpolace)
listina pravá – padělaná – zpadělaná
Padělek (falzum) – napodobuje listinu, tváří se jako dokument vzniklý dávno nebo v něčí kanceláři (např. dodatečně nahrazuje neexistující zakládací listinu nebo potvrzení donace učiněné bez listiny: obsah tedy může být pravdivý, nebo upravený)
Zpadělaná listina: pravá listina druhotně upravená (vyrazírovaná, přepsané místo) – u originálu se to pozná, při konfirmaci se oprava ztratí; pečeť – při (z)padělání se spíše přenáší z jiné listiny, než by se padělal typář (forma na pečeť).
Staré padělky: relativně blízké době, kam se hlásí; motivem je větš. zajištění určité materiální výhody. Ačkoli je samotná listina falzem, může být věcně pravdivá, nebo i obsahem nepravdivá.
Kancelářské padělky – speciální případ, kdy padělek vznikl v kanceláři vydavatele, k němuž se hlásí, ale údajný vydavatel o listině neví: je to „výrobek“ některého úředníka (např. Kašpar Šlik, jeho činnost v kanceláři císařů Zikmunda a Fridricha III.).
Moderní padělky: jiná motivace vzniku – ctižádost rodová nebo vědecká…
falza genealogická (Rožmberkové o svém původu u Ursiniů ve starověkém Římě)
rukopisy (RKZ – rukopis královédvorský a zelenohorský) – Václav Hanka
moravský diplomatář – 1. díl od Antonína Bočka