Po nástupu nového říš.-něm. krále Friedricha I. Barbarossy na trůn (5. 3. 1152) zaujal český kníže Vladislav II. odmítavé stanovisko (sporná otázka Budyšínska, rozdílný názor na bavorskou otázku: Friedrich podporuje Welfy – Jindřicha Lva, Vladislav Babenberky – Jindřicha Jasomirgotta). Vladislav nedoprovodil Fr. na jeho cestě do Itálie za císařskou korunou (18. 6. 1155 korunován papežem Hadriánem IV.).

K jejich sbližování přispěl praž. bis. Daniel I., zprostředkoval spolupráci císaře a knížete:

1156 u příležitosti svatby císaře se konal sněm ve Würzburku, přítomen Vladislav, sblížili se, císař potřeboval pomoc; uzavřeli tajnou dohodu: za pomoc proti Milánu slíbil císař Vladislavovi králov. titul. Byla vyřešena otázka Bavorska: vydělena Východní marka jako Vévodství rakouské pro Babenberky (vydána listina „privilegium minus“). V září 1456 to na sněmu v Řezně vyhlásil jménem císaře Vladislav.

1157 pomohl Vladislav císaři vojensky v Polsku

1158, počátkem roku se konal sněm v Řezně, kde zazněla veřejná výzva k účasti na válce proti Milánu, Vladislav slíbil účast a byl

11. 1. 1158 korunován;

18. 1. 1158 vydáno privilegium o užívání čelenky a přiznání poplatků z Polska.

 Po návratu Vladislava odpor českých předáků na sněmu v Praze; král to vyřešil slibem dobrovolnosti a financování králem.

Následovalo tažení do Itálie.

8. 9. 1158 po vítězství nad Milánem scéna s korunovanými panovníky ve stanu před hradbami