dr. Hajný - 12. kapitola
12. Náhled a propracování
V psychoanalytických kruzích se náhledem obvykle míní to, že si člověk je vědom určitého svého rysu, způsobu myšlení či chování. Častěji tím míníme i vědomí souvislosti mezi příznakem a svým vnitřním konfliktem. Psychoterapie se tedy zabývá zvyšování sebereflexe – sebeuvědomování. Je ale nutné vědět, že samotný náhled ovšem nestačí – pomáhá až po jeho propracování. Propracováním myslíme dlouhodobý proces, ve kterém člověk nachází podobné či totožné situace, vztahy či vnitřní stavy, které danou souvislosti dokládají a rozvíjejí. Postupným porozuměním, větší mírou smířlivosti vůči sobě a experimentováním s jistými změnami v již nových situacích člověk získává krom náhledu i větší volnost a možnost změny. Dlouhodobá a někdy náročná práce vyžaduje trpělivost a mnohdy odlišuje psychoanalytickou a psychodynamickou psychoterapii od jiných „rychlejších a kratších“ metod.
Pro supervizní práci z toho vyplývá cenná paralela – zpracování jednoho případu, objev vlastní pasti či slepého místo, zvědomění jisté osobní tendenci k určitému typu chování – to vše jsou obvykle jen stavební kameny. Jsou nutné, ale bez dostatečně dlouhého propracování, znovunalezení nepřinesou trvalý efekt. Opakovaným vstupem do podobných situací člověk často objeví širší či hlubší souvislosti a nemusí některé své chyby řešit pouze tím, že si na to „dá příště pozor“.
Příkladem může být třeba „nadměrné pečování o klienta“, na které zvláště zpočátku naráží kolegové na začátku své kariéry v pomáhajících profesích. V supervizi se setkáváme s tím, že to supervidovaný „objeví“ - uvědomí si, že opravdu pracuje „za klienta“, nadměrně se o něj bojí, nekonfrontuje ho a snáší víc než by měl. Výsledkem je ale zpočátku spíš dílčí zisk – korekce některých postupů v daném případě a jistá obezřetnost při zahajování práce s dalšími klienty. Postupně by se k tomu ale mělo přidávat vědomí vlastních motivů k takovému typu vztahu, rozlišení určitých rysů klientů, které k sobě takové tendence váží, povědomí o odvrácené straně takové péče (nejsou zas jiní lidé, vůči nimž se vymezuji velmi snadno- až příliš, na které kladu rád nároky...?) Takové rozpracování ale neumožní supervize jednoho případu. Může se odehrát buď v dlouhodobější supervizi a také prostřednictvím rozvinuté sebereflexe (vnitřní supervize).