dr. Hajný - úvod
Psychodynamické a hlubinné přístupy v psychoterapii a supervize
Osnova textu:
- Stručný úvod do současné situace v oblasti psychodynamické psychoterapie a supervize v rámci této metody
- Některé ze základních psychodynamických principů v souvislosti se supervizí
- Vybrané prvky teorie a praxe PD psychoterapie a jejich využití v supervizi (specificky k IS, SS, TS)
- Náměty k vlastní osobní práci
- Literatura a odkazy
Stručný úvod do současné situace v oblasti psychodynamické psychoterapie a supervize v rámci této metody
V této části se pokusím představit to, co spojuje množství psychoterapeutických metod a směrů ve volně vymezenou kategorii, kterou nazýváme psychodynamické a hlubinné přístupy v psychoterapii. U nás jsou tyto přístupy nejčastěji představovány všemi psychoterapeutickými postupy, které navazují na psychoanalýzu a psychoanalytickou psychoterapii. Krátce tedy něco o psychoanalýze, psychoanalytické psychoterapii a psychodynamické psychoterapii:
Ve světě dnes psychoanalýza představuje nesčetné množství proudů a směrů, které vznikly v průběhu rozsáhlé a více než stoleté historie. I v rámci oficiální zastřešující instituce (International Psychoanalytical Association, u nás Psychoanalytická společnost) bychom našli zastánce vzájemně značně se odlišujících přístupů. Krom toho existují rozvinuté přístupy i instituty, které pokračují v jiných liniích vývoje psychoanalýzy (pokračovatelé Sullivana, Kleinové, Horneyové, britská škola objektních vztahů a mnoho dalších). Přes mnohé odlišnosti v teorii však představuje samotná praxe psychoanalýzy stále poměrně konzistentní techniku, ke které patří pozice v leže (i když už není tak rigorózně vyžadována), frekvence sezení 2-4 hodiny týdně, dlouhodobost (3-5 i více let).
Psychoanalytická psychoterapie (zastřešená například European Federation of Psychoanalytical Psychotherapy, u nás Společnost pro psychonalytickou psychoterapii) představuje svébytnou teoretickou i praktickou aplikaci, která umožňuje psychoanalytický přístup využít pro větší spektrum klientů a institucí. Je pro ni typická menší intenzita (1-2x týdně), častěji se volí uspořádání konzultace v sedě tváří v tvář. Tyto modifikace a redukce včetně kratší doby trvání ale vyžadují na počátku větší osobnostní stabilitu klienta. Pro indikaci psychoanalytické psychoterapie se navíc doporučuje posuzovat to, zda je již v počáteční fázi možné formulovat určité ohnisko (focus) osobnostní problematiky a její souvislosti. Pak je krátkodobější psychoanalytická psychoterapie vhodná a perspektivní.
Psychodynamické přístupy (u nás reprezentované nejčastěji psychoterapeutickým vzděláním, které poskytují skupinové výcviky navazující na tradici známého SURu) lze chápat jako další rozšíření a aplikaci přístupů charakteristických pro psychoanalytickou psychoterapii. Jsou však obohaceny o řadu dalších prvků. Dalo by se mluvit o integrativní (v širším slova smyslu, tedy ne například v pojetí Knoblocha) psychoterapii, jejíž jádro představuje psychoanalytické chápání vývoje a struktury osobnosti i vztahů, ale využívá mnoha dalších technik a forem práce.