Nádor (tumor, novotvar, neoplazma) lze definovat jako novou a abnormální tkáň autonomní povahy v mnohobuněčném organismu, která v tomto organismu nezastává žádnou fyziologickou funkci a roste neregulovaným způsobem. Tato do jisté míry autoregulační schopnost každého nádoru se projevuje zejména v oblasti regulace buněčné proliferace a buněčné smrti, kterými se zajišťuje tzv. tkáňová homeostáza. Tkáňová rovnováha je narušena i za fyziologických podmínek, např. tehdy, když jsou nastartovány procesy hojení (reparace), náhrady ztracených tkání (regenerace), nebo obrany proti cizorodým agens (zánět, imunitní reakce). V těchto případech je však zdravý organismus vybaven mechanismy, které dokáží po skončení příčiny a úpravě stavu tento nerovnovážný stav omezit a nadbytečnou proliferaci zastavit (tzv. regulace negativní zpětnou vazbou). Při defektech těchto autoregulačních mechanismů, pravděpodobně vzniklých na podkladě genetické chyby, nastává situace, ze které se nádor může (ale nemusí) vyvinout. Některé z těchto přednádorových stavů se označují jako prekancerosy nebo dysplasie. Jedná se o změnu tkáně, ve které ještě nezačalo nádorové bujení, ale vznik nádorových novotvarů je statisticky významně častější než ve zdravé tkáni stejného histogenetického původu a stejné anatomické lokalizace. Jedná se o změny ve tkáni, na jejichž podkladě může vzniknout maligní nádor.

Podle schopnosti infiltrovat jinou tkáň rozeznáváme benigní a maligní nádory. Buňky benigních (nezhoubných) nádorů si zachovávají alespoň přibližně vzhled i funkci normálních buněk a především zůstávají v místě svého vzniku (nemigrují, neinvadují do jiných tkání, nezakládají metastasy), okolní struktury jen odtlačují (expanzivní růst) a rostou poměrně pomalu. Buňky, které ztratily většinu vlastností buněk, ze kterých jsou odvozené (ztráta morfologické i funkční diferenciace) a mají snahu pronikat do okolních tkání (invazivita) i na vzdálená místa (metastasy), jsou buňky maligní. Tyto buňky se vyznačují značnou agresivitou a velkou životností.

Podle histogeneze (tedy podle buněk/tkání, ze kterých nádory vznikají) rozlišujeme mezenchymové, epitelové, neuroektodermové, smíšené a germinální nádory. Mezenchymové nádory jsou odvozeny z buněk pojiva, svaloviny a cév (např. benigní fibromy, myomy, lipomy, chondromy, osteomy hemangiomy a maligní sarkomy) a z krevních buněk (leukémie a lymfomy – obojí maligní). Epitelové nádory vznikají z povrchového (benigní papilom, maligní adenokarcinom) nebo žlázového epitelu (benigní adenom, maligní karcinom). Neuroektodermové nádory zahrnují nádory CNS (např. benigní gliom, maligní glioblastom), nádory periferních nervů (např. benigní feochromocytom a maligní neuroblastom) a nádory z melanocytů (benigní a maligní melanom). Germinální nádory jsou odvozeny ze zárodečných buněk a embryonální tkáně (např. benigní mola hydatidosa, maligní choriokarcinom, embryom, nádory trofoblastu). Smíšené nádory jsou tvořeny dvěma nebo více typy tkání (např. benigní fibrolipom, fibroadenom, maligní adenosarkom).

Naposledy změněno: pátek, 23. října 2020, 16.52