Lekce: "Klasici"

Nadpis této části lekce je do značné míry myšlen s nadsázkou. Nicméně Weber je v této lekci prvním klasikem, který vychází z jiné než pozitivistické myšlenkové tradice. Neznamená to ale, že by podle něj sociologie nebyla rigorózní vědou. V souladu s německým antipozitivismem novokantovců jen zakládá vědeckost duchovních věd (Geistwissenchaften) na jiných základech, tj. vychází z diskuse, která stanovila principiální odlišnost vědy o přírodě od věd o společnosti.

Také je to jediný z dosud zmíněných klasiků, kteří nepřišli s periodizací vývoje společnosti (vzpomeňme členění na základě poznání u Comta, společensko-ekonomické formace u Marxe a dva typy solidarity u Durkheima, ale našli bychom v té době ještě řadu dalších...). Weber žádnou periodizaci nenavrhnul, protože se narozdíl od jiných nedomníval, že by v dějinách mohl najít nějaké obecné zákonitosti či principy, kterými si dějiny řídí (tedy jsme se konečně dostali do bodu minulé lekce, kde jsme si řekli, že dějiny zákonitosti nemají). Weber (stejně jako novokantovci) vychází z předpokladu nemožnosti uchopení jedinečnosti a komplexity společnosti pomocí několika málo zákonů, které by pokryly všechny případy, a řeší tak otázku, jak pak vůbec vystavět vědu o společnosti. Nařčení ze subjektivismu, tedy z toho, že se jeho poznání řídí subjektivními dojmy a hodnotami, Weber odmítá a formuluje požadavek nehodnotící sociologie, kdy absence hodnot v sociologické analýze umožňuje zobecnění a syntézu, umožňující uchopit realitu pomocí myšlenkových konstruktů (tzv. ideálních typů), umožňujících uchopit kauzalitu ve vývoji a struktuře společnosti:

Weber, narozdíl od Durkheima, nevnímá sociální řád jako sociální fakt, tedy něco nadindividuálního, co se jedincům vnucuje a má donucovací povahu, ale vnímá jej jako představu v myslích lidí, na kterou orientují své jednání.

Zdá se to možná jako drobná nuance, ale jde o naprosto zásadní rozdíl, který je v sociologii patrný dodnes. Platnost a tím i existence takových jevů jako je například vztah, stát nebo korporace, pak totiž "končí" ve chvíli, kdy na ně lidé přestanou orientovat svoje jednání jako na něco smysluplného.

Řekli jsme si, že Durkheim svou metodologií vedl sociologii ke studiu struktury a toho, jak struktura určuje jednání, tedy jak společenské podmínky omezují možnosti jednání. Weber šel z druhé "strany mince" - společnost jako taková podle něj neexistuje, je jen sumou jedinců chovajících se pravidelně, a proto z hlediska jejího zkoumání dává smysl jedině zkoumat jednání jednotlivců. Tomuto jednání se snažíme jako sociologové pomocí empirického zkoumání porozumět, pročež Weber přichází s koncepcí rozumějící sociologie - jednání lidí totiž není možné analyzovat bez porozumění smyslu, který svému jednání připisují.

Odtud sociologie dědí mikrosociologickou rovinu zaměřenou na sociální interakci a na to, jaké významy lidé připisují jednání svému a druhých a jak jej interpretují. Na odkaz rozumějící sociologie tak navazuje interpretativní sociologie. V našem kurzu jsme se s ní setkali v pojmu DEFINICE SITUACE (Pamatujete? Lidé nejednají na základě toho, jaká situace objektivně je, ale na základě toho, jak ji sami definují a interpretují...). Takže tam, kde jsme v tomto kurzu odkazovali k interpretaci vlastního i cizího jednání (používání kategorií, My/Oni, stereotypy atd.), vyrůstaly naše poznatky z kořenů sahajících k Maxi Weberovi.

Weber, podobně jako Marx, poskytl brilantní analýzu kapitalismu (ve své nejznámější eseji Protestantská etika a duch kapitalismu), ale právě na případu protestantské etiky ukazuje, jak kapitalismus vzniká nikoliv jako historicky daná vývojová fáze společnosti, ale v návaznosti na specifický náboženský étos protestantismu - podle Webera kapitalismus nemohl vzniknout nebo se plně rozvinout ve společnostech s jiným náboženským přesvědčením. To je v ostrém kontrastu s Marxovou koncepcí historického materialismu, podle níž materiální základna (=výrobní způsob = kapitalismus) určuje duchovní nadstavbu (=náboženství a jeho étos). Weber přesvědčivě ukazuje, že tomu může být i naopak. 

Kdo chce shrnutí myšlenky Protestantské etiky (video není povinné):

Zmínili jsme, že Marx odkázal sociologii koncept sociální třídy, který definoval ekonomicky, tj. na základě vlastnictví kapitálu. My jej dnes používáme ve spojení nižší, střední a vyšší třídy, které jste zkoumali v českých reáliích. Ve vašich úkolech jste ale neřešili jen ekonomickou rovinu tohoto rozdělení (tedy vlastnictví), ale i další aspekty - status, prestiž, rozdíly v kultuře, preferencích apod. Této vícerozměrnosti či multidimenzionality společenského postavení si všímá právě už Weber, když vedle tříd založených na vlastnictví, rozlišuje i stavy, založené na prestiži, a strany, založené na politické moci. Tím zásadně rozšiřuje koncept stratifikace a nerovnosti ve společnosti. Současně třídní postavení nechápe jako příčinu určitého myšlení a chování, ale jen jako šanci na to, že lidé budou jednat určitým způsobem.

Za ústřední proces modernity považoval Weber racionalizaci a s ní související odkouzlení světa, které zahrnuje sekularizaci, tj. ztrátu vlivu náboženství ve společenském i individuálním životě. I zde mohou Weberovy myšlenky i dnes rezonovat, i když události posledních třiceti let postavily před tuto tezi nejeden otazník:

Přečtěte si prosím kapitolu o Weberovi v Knize sociologie.

 Pro ty, kteří preferují video (byť v angličtině):

Puritáni povolání mít chtěli – my už ho mít musíme. Neboť jakmile se přenesla askeze z mnišských cel do občanských zaměstnání a začala ovládat světskou morálku, pomáhala svým podílem budovat ohromný vesmír novodobého ekonomického řádu, technicky a ekonomicky podmíněný mechanizovanou strojovou výrobou, který dnes neodolatelně vnutil životní styl všem, kdo se do jeho zajetí narodili – nejenom těm, kdo jsou přímo činní ve výdělečném zaměstnání –, a patrně ho bude vnucovat tak dlouho, dokud nebude spálen poslední cent fosilních paliv. Baxter si myslel, že starost o hmotné statky bude na ramenou jeho svatých spočívat jen jako lehký pláštík, který se dá kdykoli odhodit. Sudba však učinila z pláštíku ocelový krunýř. Askeze začala přebudovávat svět a prosazovat se v něm. A hmotné statky tohoto světa nabývaly stále dùraznější a nakonec nezdolné moci nad člověkem, jako nikdy dříve v dějinách. (Max Weber, Protestantská etika a duch kapitalismu, 1904-5)