Staroměstský orloj, astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice, jedna z nejvýznamnějších technických památek Prahy, českých zemí i celé Evropy, je dokladem vysoké úrovně vědy a hodinářského řemesla v Čechách počátku 15. století i staletí následujících. Věž, nyní vysoká 65,5 m, byla vystavěna kolem roku 1380. Orloj (hodinový stroj a astronomickou sféru) vytvořili hodinář Mikuláš z Kadaně a astronom Jan Ondřejův zvaný Šindel před rokem 1410, z něhož pochází první písemná zmínka o orloji. Kamenická výzdoba orloje je dílem parléřovské kamenické huti. Hodinář Jan z Růže zvaný Hanuš, kterému se autorství orloje ještě nedávno připisovalo, orloj v roce 1490 opravil, zdokonalil a doplnil kalendáriem (kalendářní deskou). Další opravy se orloj dočkal v letech 1552–60 (tehdy byl mj. dozdoben pohyblivými figurami), v dalších staletích byl ale zanedbáván a šel jen občas s dlouhými přestávkami. Roku 1787 se dokonce uvažovalo o prodeji stroje do starého železa, ale hodinář J. Landesberger za pomoci astronoma A. Strnada opravil alespoň mechanickou část, která pak fungovala do roku 1824. V ohrožení se unikát opět ocitl v roce 1861, kdy jeho plánovanému prodeji zabránila až veřejná sbírka. Po požáru roku 1864 byly doplněny nové dřevěné figury apoštolů, o rok později pražský hodinář L. Hainz opravil mechanickou část orloje, byla obnovena astronomická sféra a osazena nová kalendářní deska od J. Mánesa. Roku 1866 byl lihýř (vahadlo) nahrazen unikátním chronometrem mechanika R. Božka a orloj byl konečně spuštěn. Během Pražského povstání v květnu 1945 byl orloj těžce poškozen německým dělostřeleckým ostřelováním i následným požárem, po válce byl ale restaurován a roku 1948 bylo celé soustrojí s novými soškami apoštolů od sochaře V. Suchardy a s kopií Mánesova obrazového kalendáře znovu uvedeno do pohybu. Při opravě byl orloj připojen na elektromotor (předtím se natahoval klikou). Prozatím poslední větší opravy orloje se uskutečnily v letech 1979 a 2005.
