Epistemická pozice: kritický realismus až kritická teorie
Výzkumný plán: obsahová analýza
Typ vzorku: učebnice vydané pro měšťanské školy mezi lety 1918–1939 doplněné o další prameny a sekundární literaturu, studovány budou i dochované slohové práce a pedagogické deníky
Metoda sběru dat: Základní metodou výzkumu je obsahová analýza textů – konkrétně historických pramenů – doplněná o poznatky ze sekundární literatury. Analýza historických pramenů se řadí k základním metodám pedagogického výzkumu, protože přispívá k hlubšímu pochopení pedagogických jevů a procesů. Ukazuje je v historické perspektivě, sleduje jejich vznik, vývoj i případný zánik (Skalková, 1983, s. 131).
Obsahová analýza je většinou validována pomocí jiné metody, např. pozorováním či dotazníkem (Gavora, 2000, str. 121). V případě analýzy historických dokumentů z období, kdy již nežijí pamětníci, není možné využít jiné metody kvantitativního či kvalitativního výzkumu, lze však analýzu učebnic jako primárního pramene doplnit jinými prameny a poznatky z literatury. Reliabilita by v tomto případě mohla být zvýšena porovnáním s jiným výzkumem tohoto typu (Gavora, 2000, str. 121). Ten však dosud nebyl uskutečněn. Podobné výzkumy se lišily předmětem zájmu či časovým vymezením. Částečně lze však využít výsledků výzkumu M. Čechové (Čechová, 1985).
Prvním krokem je rekonstrukce dobového, pedagogického a didaktického kontextu z pramenů a literatury věnující se zvolenému tématu. Druhým pak sama analýza pramenů (Průcha, 1995, str. 29), které musí předcházet pečlivý výběr pramenů (Ferenčík, 2000, str. 186 nebo Miovský, 2006, str. 241).
Do dobového, pedagogického a didaktického kontextu patří zmapování širších historických souvislostí. Jde především o přerod rakousko-uherského školství na československé a tehdejší události, které školství ovlivnily. Důležité jsou také reformy školství i výuky samotného českého jazyka. Dále je třeba popsat související problematiky z oblasti dějin pedagogiky, lingvistiky, didaktiky českého jazyka a stylistiky. Větší pozornost je věnována různým přístupům k výuce slohu.
V daném období bude sledováno kurikulum a s ním spojené teorie i dokumenty, vzdělávací politika a legislativa. Pozornost bude věnována cílům a obsahům vzdělávání, systému školství a roli předmětu český jazyk včetně jeho celkového pojetí.
Výzkum je ohraničen lety 1918 a 1939, toto období je rozděleno na dvě sledovaná a porovnávaná období. Hraničním rokem je rok 1933, kdy začaly platit nové osnovy. Významným mezníkem v přístupu ke slohové a komunikační výchově je i funkční pojetí jazyka, se kterým přišli členové Pražského lingvistického kroužku (Havránek & Weingart, 1932).
Při prvotním výběru pramenů byla soustředěna pozornost na prvorepublikové učebnice českých měšťanských škol, informace jsou však čerpány i z jiných zdrojů, aby byla zajištěna datová triangulace (Hendl, 2008, str. 151).
Jako základní prameny byly stanoveny :
- učebnice z let 1918–1939 (jde o učebnice od těchto autorů: Gebauer a Novák; Hötzl, Hraba a Ottová; Kohoutek; Mrázek; Müller; Novák; Žofková a Tožička)
- pedagogické časopisy z let 1918–1939 (jako základní je možné označit tyto: Časopis československé obce učitelské, Český učitel, Nová škola, Pedagogické rozhledy, Škola měsťanská, Teorie a praxe, Učitelské noviny, Věstník MŠANO)
- učební osnovy a další kurikulární dokumenty z let 1918–1939 (např. Normální učebné osnovy z roku 1932, které komentoval mj. Kohoutek (Kohoutek, 1938)).
- didaktické a metodické příručky z let 1918–1939 (jejichž autory byli např. Glos, Haller, Chlup, Kádner, Novák, Příhoda, Trávníček, Uher nebo Weingart)
- záznam z učitelského sjezdu z roku 1920 (Čálek & Kádner (ed.), 1921)
- vyhledávány jsou i autentické práce žáků či přípravy učitelů z let 1918–1939 (v archivu Národní pedagogické knihovny i v soukromých archivech)
Rizika:
Tento výzkum nejvíce limituje dochovanost pramenů a jejich dostupnost. Pamětníky již nelze oslovit z důvodu velkého časového odstupu od zkoumaného období. Analýzu učebnic by v ideálním případě doplňovala analýza žákovských prací, pedagogických deníků a příprav učitelů. Ty však není zcela snadné dohledat. Některé jsou uloženy v archivu Národní pedagogické knihovny, jiné v soukromých a domácích archivech. Pravděpodobně nebude možné zajistit jejich vypovídající vzorek. Tyto práce tak mohou sloužit spíše jako doplnění analýzy učebnic. Analýza učebnic však bude obohacena o informace z výše jmenovaných pramenů.
Při analýze učebnic je možné zkoumat jen pojetí učebnic, nikoli výuky jako takové. Pojetí daného učiva je vždy ovlivněno tím, jak s ním pracuje určitý učitel, na což upozorňují v současnosti didaktici, kteří se učebnicemi zabývali (např. Kalhoust & Obst, 2009, s. 143 nebo Debická, 1999, s. 118).
Dále je nezbytné provádět analýzy s ohledem na dobovou situaci. Prameny nesmí být hodnoceny ze současného pohledu.
Literatura:
Čálek, F. & Kádner, B. (ed.). (1921). První sjezd československého učitelstva a přátel školství v osvobozené vlasti v hlavním městě Praze od 1.-3. července 1920. Praha: Sjezdový výbor československé obce učitelské.
Čechová, M. (1985). Vyučování slohu: úvod do teorie. Praha: SPN.
Debická, A. (2002). Stylistické analýzy a interpretace: stylistická cvičení. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Ferjenčík, J. (2000) Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido.
Havránek, B. & Weingart, M. (1932). Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich.
Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.
Kalhous, Z. & Obst, O. (2009). Školní didaktika. Praha: Portál.
Kohoutek, C. (1938). Mluvnice a pravopis v duchu nových osnov: (15 obrázků a 3 diagramy, ukázky diktátů a testů). Osnovy a praxe, Sv. 34. V Praze: Státní nakladatelství.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing.
Průcha, J. (1995). Pedagogický výzkum. Uvedení do teorie a praxe. Praha: Karolinum.
Skalková, J., et al. (1983). Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: SPN.